Šperky mohou být trochu úlet, říká Anežka Juhová. Její brož nosí i Zuzana Čaputová

Od produktového designu ke šperkařství

Cestu k prstenům, náušnicím či náramkům si Anežka Juhová musela najít, původně totiž její kroky směřovaly k produktovému designu. „Vlastně mi to moc nešlo. Mám ráda čisté formy, ale měla jsem pocit, že musím udělat nějaký speciální design, přitom nakonec stejně vypadal nejlépe ten jednoduchý tvar,“ vypráví designérka o svých začátcích.

O tom, že by se mohla vydat jiným směrem, začala přemýšlet na stáži v organizaci Czechdesign, kde měla za úkol vyhledávat české designéry, kteří se věnují šperku, pro chystanou výstavu. „To mě opravdu bavilo, a tak jsem si na magistra dala přihlášku do ateliéru K. O. V. k Evě Eisler. Musím se přiznat, že ještě krátkou dobu předtím jsem snad ani nevěděla, že takový ateliér na UMPRUM existuje, nikdy jsem se o to nijak zvlášť nezajímala. No a ono to vyšlo,“ vzpomíná Anežka na studium, kde se díky povinným workshopům učila skutečnou zlatnickou práci. „To, že bych šperky chtěla opravdu dělat, jsem si uvědomila, když jsem začala pracovat v dílně u Janji Prokić. Osvojila jsem si metodu ztraceného vosku, které se věnuji dodnes, a určitě mě ovlivnila i Janjina specifická estetika. Dodala mi odvahu pracovat s velkými barevnými kameny a také jsem si díky ní uvědomila, že nemusím stále dělat jenom abstraktní tvary, ale můžu se pustit i do něčeho popisnějšího.“

Příběh brože, která doputovala až do paláce

Ačkoli velké sny o tom, jaké osobnosti by svými šperky chtěla v budoucnu ozdobit, designérka nemá, jeden se jí už splnil. Při první cestě na Slovensko daroval prezident Petr Pavel brož od Anežky Juhové tehdejší slovenské prezidentce Zuzaně Čaputové. „Prezidentská kancelář se obrátila na UMPRUM, ti se obrátili na Evu Eisler a ona doporučila mě. Pamatovala si brože, které jsem dělala jako diplomku. Byl to tehdy celkem stres, i když jsem nemusela vytvářet nic nového. Brož byla totiž z té kolekce úplně poslední. Připadala mi nejhezčí a chtěla jsem si ji nechat ve své sbírce. Ve chvíli, kdy mi zhruba týden před inaugurací Petra Pavla a následnou cestou na Slovensko zavolali, měla brož zrovna moje mamka půjčenou na recepci ve Finsku. Tak jsem jí volala, kdy se vrací, abych brož stačila vyleštit,“ popisuje Anežka cestu šperku z diplomky na Slovensko s malou odbočkou na sever Evropy.

„Trochu jsem tušila, že tu brož asi Zuzana Čaputová běžně nosit nebude, protože je to hodně výrazný šperk. Tak jsem jim k ní přidala ještě náramek z kolekce Taro. A ten skutečně nosí, vídám ho často u ní na Instagramu. Z toho jsem opravdu šťastná, paní prezidentky si velmi vážím, navíc jsem napůl Slovenka. Moje mamka pochází ze Slovenska a s napětím sledujeme, jak se tam celá politická situace aktuálně vyvíjí.“

Inspirace přichází i při poslechu politického podcastu

Kromě Slovenska se brože Anežky Juhové dostaly i do USA, a to díky nadaci Moravská krása, která v Národním česko-slovenském muzeu v Iowě pořádá výstavu V kráse ornamentu. Na konci září ji přijel zahájit český prezidentský pár a tentokrát už Anežka vytvářela brože pro oba z nich.
„Sama přitom brože skoro vůbec nenosím,“ přiznává šperkařka, při našem rozhovoru ale sáčko broží ozdobené má. „Dnes mám na sobě brož snad po deseti letech, prostě jsem na ni měla s tím chladnějším počasím náladu. Jinak si ale všímám, že po brožích koukají spíš starší ženy. Tuhle možná nakonec zařadím i do kolekce, tak uvidíme, jestli po ní bude poptávka,“ plánuje Anežka.

Tvorbu šperků si oblíbila také díky materiálu, který dává designérovi spoustu možností. „Dá se vytvořit struktura i divočejší tvary. Baví mě, že šperky mohou být trochu úlet. Není to nějaká obří věc v prostoru, která bude všem vadit, ale relativně malá věc, na které se můžete kreativně vyřádit,“ vysvětluje. A co Anežka Juhová dělá, když zrovna nemá schůzky s klienty, nepřipravuje vosky nebo nemusí na puncovní úřad? Ráda si kreslí a fotí svět okolo sebe. „Inspirace ale přichází z čehokoli. Třeba i ve chvíli, kdy zrovna poslouchám politický podcast.“

Kdo je Anežka Juhová?

Vystudovala produktový design na ČVUT a následně ateliér K. O. V. u Evy Eisler na pražské UMPRUM. S kolekcí šperků Taro se dostala do užších nominací na cenu Czech Grand Design za rok 2022 v kategorii šperk. Opakovaně vystavuje na Designbloku, spolupracuje i s módními návrhářkami, například s Natálií Repkovskou. Pracuje starou řemeslnou technikou – metodou odlévání do ztraceného vosku. Ráda se věnuje hudbě, příležitostně zpívá a hraje na kytaru s jazzovou kapelou.

Článek vyšel v časopisu Marianne, redakčně upraveno