Módní hitlist Alexandry Udženije

Jak byste popsala svůj módní styl?

Jedno z mých životních mot je: V jednoduchosti je krása. A toho se snažím držet i ve svém módním stylu. Módní trendy sleduji, ale nemusím se jimi nutně řídit. Kupuji si věci, ve kterých se cítím dobře.

Kdy vás začala móda bavit?

Moje maminka měla krejčovský salón a tatínek, jako jeden z prvních začal do Prahy dovážet světoznámé módní značky, takže já s módou žiji celý svůj život. Velmi dlouho jsem také naší rodinnou firmu vedla. U mě to právě bylo naopak, mě móda přestala bavit. A to je i jeden z důvodů proč jsem dnes v politice.  

Kdo vás v módě nejvíc ovlivnil?

Inspiraci čerpám různě, ale pokud bych měla jmenovat někoho, koho považuji za módní ikonu, tak pro mě je to Marlen Dietrich. 

Čeho máte v šatníku nejvíc? 

Rozhodně bílých košilí a džínů. Je to základ, bez kterého si svůj šatník nedokážu představit. A samozřejmě pár párů pěkných bot.

Co je vaše módní závislost?

Moje guilty pleasure jsou bílé conversky, džíny, bílá košile a kožená bunda. Bohužel se moje guilty pleasure vůbec nekloubí dohromady s tím, jak musím chodit oblečená do práce.

Musíte dodržovat nějaký dresscode?

Musím a chci. Jsem odjakživa přesvědčena, že člověk by měl dodržovat dresscode pro různé příležitosti, a to jak v pracovním životě, tak i v soukromí. Jsem velký konzervativec, a to i v dodržování dresscodu.

Co všechno podle vás dokáže oblečení ovlivnit?

Oblečení nejvíce ovlivní vás samotnou. Ovlivní, jak se budete cítit, jak budete sebevědomá, ovlivňuje, jak vystupujete. To, jak jsem oblečená neovlivňuje to, s kým půjdu na schůzku, ale jak chci, abych se já sama cítila. To je jediný parametr, podle kterého si oblečení vybírám.

Jak vnímáte módu a barvy?

V barvách jsem se trochu posunula dopředu. Řekněme, že poslední rok si už nekupuji jen bílou a černou.

Existuje nějaký powerdressing pro ženy?

Určitě ano a každá žena ho má jiný. Znovu je to o tom, v čem se cítím dobře a sebevědomě. Někdo se cítí nejlépe v dlouhých šatech, někdo v mini sukni a někdo v kalhotovém kostýmu. Každá žena by si měla najít svůj powerdressing, je to velmi individuální záležitost.

Máte nějaký model, který umí zvednout sebevědomí nebo náladu?

Cítím se sebevědomě, když jsem oblečená pohodlně a adekvátně pro danou příležitost. Velmi špatně a ne sebevědomě bych se cítila, například kdybych šla do Národního divadla v džínech a je mi jedno, že tam tak bohužel některé lidi potkám. Kdyby bylo na mně, já bych je tam nepustila. To, co mi zvedne vždy náladu jsou tepláky a vytahané triko, které si obleču okamžitě, když přijdu domu z práce.

Co jsou vaše oblíbené značky? 

Mám hodně oblíbených značek, ale otázka je, zda jsem schopna a ochotna za ně utratit peníze. A v tom jsem velmi racionální člověk a poměřuji, jak se říká cena-výkon. Pokud bych měla jmenovat jednu českou návrhářku, tak je to rozhodně Klára Nademlýnská.

Máte nějaký módní objev? 

Představte si, že ano. Rozhodla jsem se, že si koupím ruksak, který ale budu moct nosit do práce. A tak dlouho jsem brouzdala po internetu, až jsem narazila na mladičkou českou módní návrhářku Alex Monhartovou. Hned jsem si ho jela koupit. Její ruksaky jsou originální a nadčasové.

Čím byste si aktuálně chtěla udělat radost? 

Abych řekla pravdu, po ničem speciálně netoužím. Většinou to, co potřebuji nebo chci, si koupím. Existuje, ale jedna věc, a neprozradím co to je, kterou bych jednou v životě chtěla dostat. Můj manžel o mém přání ví, tak snad…

Už vás někdy nějaký model přivedl do rozpaků? 

Řeknu to jinak. Snažím se, abych já svými modely nepřiváděla do rozpaků ostatní, ale je spousta lidí, kteří mě denně do rozpaků přivádí. A není to jen o tom, jaký mají na sobě model, ale jde o to, zda je ten člověk upraven nebo neupraven, zda voní či nevoní atd. Prostě celkový dojem.

Když vyrážíte na cesty, co si musíte sbalit s sebou?

Doklady, peněženku a léky na alergii. Já vždy tvrdím, že pokud si něco zapomenu, tak si to prostě koupím. Moje kamarádky jsou vždy ze mě na větvi, protože když někam vyrážíme a oni jsou už v těžké balící horečce, tak já nemám připravenou ještě ani ponožku. Ale pravda je, že opravdu málo kdy něco podstatného zapomenu a většinou jsem to já, kdo má všechno s sebou.