Je nějaký rozdíl mezi vaším stylem na koncertech a v civilu?
Vybrat vhodné koncertní oblečení je pro mě nejtěžší věc. Ve většině věcí se člověk potí, mačkají se a rychle se zničí. Vždycky hledám něco, co vydrží, je zajímavé, ne příliš těžké na údržbu a zároveň to musí dobře vypadat. Není to jednoduché a s budgety, které máme, je to vždy improvizace. Můj muž hraje a pracuje jako musical director pro irskou zpěvačku Róisín Murphy. Ona je pro mě skutečná fashion ikona a právě kostýmům věnuje spoustu času, hledá nové umělce, kteří šijou kousky speciálně pro ni. Jsou nezanedbatelnou součástí jejího vystoupení. To je umění, tak bych to chtěla i já. Ale u nás je realita jiná a často nás doženou představy, že ženy umělkyně musí mít výstřih, šaty, vysoké boty. Takové to „žena by měla zůstat ženou“. O tom, co tato věta znamená, bychom mohli debatovat dlouho. Ženskost je pro mě víc, než vidí oko pozorovatele, víc než exteriér. Ženskost je pocit, který vychází z nitra a není odkázaný na módní trendy.
V čem se při zpívání cítíte nejlíp?
V kalhotách a saku. Širší ramena, možná nějaký sexy bralette top pod tím. To, co nosím pod šaty, je důležité, i když to není vidět. Tam to všechno začíná.
Co právě teď nejčastěji a nejraději nosíte?
Dlouhá trika, široké džíny, tenisky a extra velké mikiny, do kterých se během mých častých přeletů mezi Londýnem, Prahou a Bratislavou celá zabalím a poslouchám hudbu.
Jaký je váš ideální outfit na začátek jara?
Baloňák, ten musí být. Mám jich asi deset (smích). Můj nejnovější kousek je od značky Freier a je absolutně dokonalý. K tomu baleríny nebo tenisky a ruksak. Kabelky už téměř nenosím. Jsem muzikantka, takže mám u sebe sluchátka, počítač, mikrofon a zubní kartáček. A to se do kabelky nevejde.
Máte nějaký módní vzor?
Mladí lidé v ulicích, to je ta nejlepší runway.