Filmová legenda 50. a 60. let, nadčasová módní ikona a aktivistka za práva zvířat – slavná Brigitte Bardot oslaví v sobotu 28. září 90. narozeniny. Na kontě má téměř padesátku filmů a už přes padesát let také žije v ústraní. Přesto dodnes představuje vlivný ideál krásy i stylu, který inspiruje i mladou generaci. V čem tkví kouzlo BB?
„Má být svá, nepředvídatelná možná falešně naivní… trochu žena-dítě,“ pronáší seriálový představitel Rogera Vadima (režisér a první manžel BB) směrem k začínající herečce v seriálu Bardotová. Vysvětluje jí, jak by měla pojmout svou první roli a přitom v podstatě definuje sex symbol příští dekády, na němž má svůj nemalý pragmatický podíl. Jako první v nadějné baleríně, začínající modelce, a přidrzlé patnáctileté tmavovlásce spatřil potenciál, ze kterého se později zrodil jeden z největších ideálů krásy 20. století. Nemusel se ani příliš snažit, Brigitte se s tělesnou výbavou, v níž se snoubí smyslnost i křehkost, ale i se sklony k hédonismu, v podstatě narodila. Své pak dokonala generační vzpoura proti rigidní výchově. V roce 1959 spisovatelka Simone de Bouvoir napsala esej, v níž Brigitte Bardot označila za „lokomotivu ženských dějin“ a prohlásila ji za „první a nejsvobodnější ženu Francie.“
Brigitte Bardot se narodila 28. září 1934 v Paříži jako Brigitte Anne-Marie Bardot. S rodiči a mladší sestrou Mijanou žila v přepychové čtvrti 16. pařížského obvodu v apartmánu, jenž čítal sedm ložnic. Pod rouškou hojnosti však většinu dětství citově strádala. Rodiče si zakládali na perfektním vystupování, směrem k dcerám ovšem vystupovali odtažitě a vyžadovali po nich přísnou dobovou etiketu a vzorné chování. Herečka se v jednom z rozhovorů svěřila, jak se sestrou při hře rozbily vázu a otec s matkou je potrestali rozhodnutím, že odteď budou rodičům vykat. Z dnešního pohledu není překvapivé, že právě z tohoto mimořádně toxického a pokryteckého prostředí vzešla žena, která se naopak rozhodla být v životě i herecké profesi co nejvíce autentická a otevřená.
Brigitte Bardot, která svůj první film natočila v roce 1952, postupem času začala splývat se svými okouzlujícími, dychtivými a emočně nestabilními hrdinkami, jež v mužích vzbuzují touhu, ale současně hrůzu z odmítnutí. Herečka přinesla do poválečné kinematografie nové pojetí hrdinky – krásnou, nezávislou a sexuálně aktivní ženu, která si dělá, co chce, a s kým chce. „Byla anti-Garbo a anti-Marlene typem. Když se mladá Brigitte objevila, nikoho nesoudila, nic neskrývala, nenesla tíhu minulosti a jejím úkolem nebylo nic jiného než stát se úspěšnou a nespoutanou, jež se vynořuje z šumivých mořských vln,“ psal o ni poeticky Paris Match na začátku 70. let. Právě v této poloze se Bardot cítila nejlépe, což se projevovalo i v jejích vztazích s muži. Nebývala vždy jen pasivní obětí nešťastných vztahů, ale chovala se i velmi emancipovaně. Jak o ni prohlásil Andy Warhol: „Brigitte Bardot byla první ženou, která byla moderní v tom, že muže brala jako objekty, kupovala si je a následně se jich zbavovala.“
I když měla navázat na úspěch Marilyn Monroe, Brigitte Bardot přinesla zcela nový obraz poválečné moderní ženy – božsky krásné, ale současně přirozené a spontánní. Precizní hollywoodské vlny nahradila svým ikonickým drdolem zvaným zelí, k němuž nepotřebovala pomocnou ruku kadeřníků. Ráda se i sama oblékala, čímž v 60. letech podpořila rozvoj konfekční módy. Nenáviděla těžkopádné haute couture róby, mnohem lépe se cítila v obyčejném tričku a kalhotách. Anebo v šatech s gingham kostičkou, které se díky ní staly hitem a ve kterých se i podruhé vdávala – za herce Jacquese Charriera, s nímž má svého jediného syna Nicolase. Bardot stála i za zrodem balerín, když pro ni francouzská značka Repetto vytvořila první model inspirovaný přímo špičkami, ovšem určený na běžnou chůzi. A topy s odhalenými rameny rovnou nesou její jméno.
Vliv Brigitte Bardot na moderní trendy se ještě zvýšil s příchodem uvolněných 60. let. Jak sama přiznala v rozhovoru, padesátky ji moc nebavily. „Nebylo to nic moc, styl staré dámy.“ Už před 70 lety tak oblékala modely, ve kterých by dnes byla hvězdou sociálních sítí – preppy mini sukně, leopardí kabáty, kozačky nad kolena, transparentní háčkované šaty... Dokonce i ve filmech nosila vlastní oblečení, které nejraději sháněla po malých nezávislých buticích. Tento postoj výrazně napomohl stvořit mýtus nenucené Francouzky, ze kterého móda čerpá dodnes. „Plavala proti proudu. Móda jí byla ukradená – a sama diktovala zcela novou vlnu trendů. Nezáměrně. Nesnažila se nikoho kopírovat a nebyla ani připravená se někomu přizpůsobovat,“ přibližuje v knize Brigitte Bardot: My Life in Fashion autor Henry-Jean Servant. A neváhala porušovat pravidla – třeba když na galavečer v Elysejském paláci, který předepisoval malé černé a uhlazený drdol, dorazila v kalhotách a s rozpuštěnými vlasy.
Protože Bardot nikdy nelpěla na svém oblečení ani stylu, zřejmě se nedočkáme žádné módní retrospektivní výstavy. Její žebříček priorit nejlépe ilustruje fakt, že v 80. letech rozprodala většinu svých šatů a šperků v aukcích jen proto, aby shromáždila peníze na založení nadace, skrze kterou pomáhala zachraňovat zvířata po celém světě. Na BB můžeme optikou dneška pohlížet kriticky, podobně jako na jiné ikony její generace (příkladem je třeba nedávno zesnulý Alain Delon). Milovala zvířata, ale jediného syna ze života v podstatě vytěsnila. Několikrát dostala pokutu za rasistické názory a po mnoha milostných eskapádách našla v 60 letech štěstí po boku Bernarda d’Ormale, poradce krajně pravicové političky Marie Le Pen.
Sama si ovšem zaslouží určitou revizi svého životního příběhu, který dodnes příliš akcentuje rozdíl mezi Brigitte herečkou a Brigitte aktivistkou – ne, není to paní, která se těsně před čtyřicítkou „zbláznila“ a světla ramp vyměnila za kydání hnoje. Ani se do zvířat nezamilovala až poté, co se mnohokrát spálila v lásce. Právě o tento zažitý pohled se pokouší třeba dokument Brigitte Bardotová, rebelka s příčinou, který nedávno vysílala Česká televize. Výjimečně se nesoustředí na její filmy a módní styl, ale na to, že rovnou z placu a ve svých chic outfitech už na vrcholu slávy prchala do útulků, aby z nich naráz odvezla třeba patnáct koček. Zvířata ji totiž ze všeho nejvíc připomínala sebe samu. Nádhernou bytost, která ze všeho nejvíc touží žít svobodně.
