„Baví mě hodinářská práce s látkou,“ říká návrhářka Tereza Vu

„Mám to tady moc ráda. Tedy kromě období, kdy mám za sebou přehlídku, to ateliér tak měsíc nechci vidět,“ směje se návrhářka Tereza Vu, když přicházíme do jejího prosvětleného a minimalisticky zařízeného ateliéru a showroomu na pražské Letné. Před malou chvílí předala na hlídání svoji půlroční dceru, a našla si tak chvilku na náš rozhovor. „Teď zrovna na žádné kolekci nepracuju, ale chtěla bych se brzy vrátit, myslím, že na sezonu podzim/zima 2023 už přehlídku udělám. Jinak se ale dá moje práce s mateřstvím spojit velmi dobře. Jsem ráda, když mě moje děti vidí v kreativním procesu, beru je k sobě do ateliéru a můžu si pracovní dobu nastavit podle sebe. Samozřejmě kromě té největší špičky před přehlídkou, to mám opravdu hodně práce a jsem tu ve dne v noci,“ vypráví Tereza, která má kromě půlroční dcery ještě osmnáctiletého syna a další dvě dcery, jimž je pět a sedm let.

Terezin způsob práce na kolekcích i věcech na zakázku je poměrně specifický, protože modely šije sama. „Kdybych šití někomu zadala, přišla bych o pro mě velmi důležitou část celého procesu, kdy mi kousek vzniká pod rukama,“ přiznává návrhářka. „Potřebuju vidět, jak látka pracuje, spoustu věcí v průběhu měním a upravuju. Není to takový klasický proces, kdy bych si udělala návrhy, ty bych si rozkreslila, vzala si vzorky látek a určila bych, co kde bude – to nejen nestíhám, ale vlastně jsem zjistila, že mě to ani tolik nebaví a nenaplňuje. Většinou začnu tím, že si rozkreslím střihy a v rýsování už si dělám různé modifikace, hodně pracuju s látkou, dělám draping na panně a neustále to měním,“ popisuje Tereza a dodává, že jí mnohem více vyhovuje práce na malých plochách než na dlouhých šatech. „Mám ráda se v něčem takhle ‚nimrat‘, dalo by se říct, že se spodním prádlem je to taková hodinářská práce.“

Móda pro skutečné ženy

O tom, že bude vytvářet spodní prádlo pod vlastní značkou, se přitom Tereze ještě na vysoké škole ani nesnilo. Šít sice uměla už v dospívání, protože ji to naučila babička, která s oblibou šila podle časopisu Burda, ale Tereza studovala klasické gymnázium a poté francouzštinu, takže to na kreativní zaměření nejprve moc nevypadalo. Pak se ale se svým prvním manželem přestěhovala do Londýna, přerušila v Česku studium a přihlásila se na London College of Fashion. A přijali ji. „Často se mě různí studenti a stážisti ptají, jak se mají na přijímací zkoušky na oděvní školu připravit a co mají udělat pro to, aby se tam dostali. Ale já jim nedokážu moc poradit, nijak zvlášť jsem se na to nepřipravovala. Napsala jsem motivační dopis, donesla jsem portfolio, šla jsem na pohovor a dostala jsem se,“ vzpomíná Tereza.

Studiu v Londýně dnes vděčí hlavně za to, že se naučila značku vést i po byznysové stránce. „Dbali na to, abychom si uměli spočítat náklady na materiály, stanovit si ceny, určit si cílového zákazníka a podobně. To je pro umělce strašně důležité – všichni samozřejmě milujeme ten kreativní proces, ale zároveň nějak potřebujete získat peníze na tvorbu další kolekce.“ Jedním z největších zážitků pro Terezu byla účast v projektu ve spolupráci s London Business School, kde se dostala do týmu například s generálním ředitelem firmy Nokia nebo s šéfkou jednoho z největších módních časopisů v USA.

Ačkoli se Tereza neřídí globálními módními trendy a důležitá je pro ni zejména kvalita oděvů, trendu, kdy se móda prezentuje na reálných ženách, jde ráda naproti. Na přehlídku oblékla například plus size modelku Natálii Debnárovou a do ateliéru k ní často chodí ženy různých velikostí a tvarů, pro něž Tereza vlastnoručně vytváří spodní prádlo na míru. „Upřímně, pro velká prsa na trhu není dostupné hezké spodní prádlo. Je totiž založené zejména na funkčnosti, kdy se prsa podrží obrovskými ramínky, podprsenky jsou různě vycpané a na estetickou stránku se nedbá. Přitom se to dá vyřešit i trochu jinak a vkusně,“ podotýká Tereza a dodává, že má ráda, když je prádlo prezentované na reálných ženách. „Vyzařuje z nich opravdová energie a sexualita, což prádlu dodá správný punc.“

A jaký tvůrčí sen by si Tereza ráda splnila? „Chtěla bych dělat boty. Jak jsou univerzity třetího věku a podobně, tak já bych jednou chtěla mít dílnu a vyrábět boty. Šperky by mě taky bavily, ale boty mě lákají proto, že je to hodně řemeslné. Tuhle práci obdivuju.“