Smíchejte eleganci anglického venkova se špetkou skandinávské jednoduchosti, přihoďte hrst květu z louky za chalupou a máte základ romantické ložnice, která je přátelská, žensky sebevědommá i vlídně mateřská, přesně jako její majitelka.
Lucie má ráda vintage styl, miluje romantiku venkova a jak na oblečení, tak v interiéru dává přednost světlým pastelovým tónum v kombinaci s bílou a přírodními materiály. Jako lékárenská laborantka musí být neskutečně „pintlich“, proto práci s designérkou vítá i coby vytržení z náročné rutiny. „Nebýt Denisy, nikdy bych se k tak krásné ložnici nedokopala. Ta holka vás dokáže nadchnout a hlavně to celé dotáhnout do konce, aniž by tlačila na pilu,“ pochvaluje si majitelka Lucie spolupráci s interiérovou designérkou Denisou Bartošovou. Okno ložnice v přízemním bytě vede do vnitrobloku plného stromů, přesto v ní není o světlo nouze. Východní slunce Lucii každé ráno příjemně probouzí. Večer, nebo když je světla příliš, zatáhne lněné závěsy. „Kromě toho, že len umí zadržet velké množství UV záření, má i přirozené antibakteriální účinky a odpuzuje pyly a prach. Moc ráda s ním pracuju,“ říká Denisa a kocour Tadeáš, kdyby mohl, přikývne. Ložnice je pro Lucii víc než jen místností na spaní. Ráda tu relaxuje i přes den, což se jí podaří jen o víkendu, ale i tak si to moc užívá. „Asi to zní legračně, ale cítím se tu jako u babičky na prázdninách, kam jsem jezdila moc ráda. Denisa mě vlastně vrátila do dětství a já zase začala snít,“ říká Lucie.
„Jsem moc spokojená. A jsem vděčná Denise, že mě naprosto prokoukla a pochopila. Ani jsem jí vlastně tentokrát nedávala žádné konkrétní zadání, protože už jsme na sebe natolik naladěné, že bylo jednodušší nechat jí volnou ruku. Vím, jak krásně to vypadá u ní doma, takže jsem byla bez obav, že by se něco nepovedlo. Nová ložnice je uklidňující a útulná. Miluju tapetu nad postelí, ozdobené zrcadlo i měkoučké čelo postele, které je ze stejné látky jako lněné závěsy na okně. Všechno spolu krásně ladí. A když kvečeru rozsvítím věnečky na stěně, štěstí by se dalo krájet. Jak můžu, hned si sem zalezu, pustím si film nebo jen tak odpočívám. I Johanka to tu zbožňuje. Občas se slejzáme v posteli, hlavně když ji něco trápí nebo je nemocná. Je to taková naše společná domácí ozdravovna pro tělo i duši.“
„Za relativně málo peněz získala Lucie útulnou a příjemnou ložnici, která působí mile, žensky a hlavně dotaženě, což nás obě naplňuje klidem a radostí. Pořídily jsme jen pár nových kousků – třeba bílé noční stolky, které decentně odvádějí pozornost od starší postele a prostor hezky rozvlnily. Barvy jsem si půjčila z fototapety nad postelí, nejvíc jsem vytěžila tmavě kávovou, která ložnici zklidnila, a tlumenou růžovou navozující příjemně něžnou atmosféru. Motiv věnce z rozvrkočeného lučního kvítí sem vnáší pohyb a divokost a je romantický tak akorát, samotné růže nebo pivoňky by interiér přesladily a zbytečně ukáznily, což jsme nechtěly. Pocitově měkké materiály a textilní doplňky vyvažují skleněné lampy a vázy v jednoduchém severském stylu, jejich transparentnost navíc funguje osvěživě.“
„Navrhovala jsem výraznější tapetu, ale majitelka to cítila jinak, což respektuju. A finální motiv je krásný. Uvažovala jsem i o nové posteli, hnědooranžový odstín dřeva se do ložnice, která potřebovala zjemnit, totálně nehodil. Lucka ale má tu svoji ráda, tak jsem přišla s návrhem nalakovat ji nabílo, jenže by se zase musela brousit a lakovat mimo byt, trvalo by to týdny a stejně by nebylo jisté, že se nový lak nebude odlupovat. A tak jsem čelo schovala do pásu z lněné látky vyměkčeného vatelínem a pečlivě prošitého, aby se výplň nesesouvala, zbytek postele zakrývá přehoz. Ještě jsme měly za lubem čančací koutek s toaletkou a zrcadlem hned za dveřmi, ale průchod byl už i tak úzký. Zůstalo tedy jen u zrcadla. Stále ve hře je závěsná knihovna, hledáme a věříme, že kápneme na naprosto božskou!“
Článek vyšel v časopise Marianne Bydlení, redakčně upraveno.
Článek vyšel v časopise Marianne Bydlení, redakčně upraveno.
