Desetiletá Sára a šestiletá Sofie mají nyní svůj vysněný prostor, kde se snoubí světlo, barvy a chytré detaily. Díky designérce Janě Vařechové Holoubkové a Marianne Bydlení se proměnil dřívější pracovní koutek v pokoj, který nabízí místo na učení, hraní i tajné večerní rozhovory. Jak probíhala proměna, která splnila jejich dětská přání?
Desetiletá Sára a šestiletá Sofie jsou ségry k pohledání a taky parťačky, co se mají nadevše rády. Není divu, že s radostí sdílejí pokojík, který jim pomohla zařídit designérka Jana Vařechová Holoubková. „Tahle místnost dlouho sloužila jako pracovna. Jak ale holky začaly chodit do školy, rozhodli jsme se udělat z ní dětský pokoj, kde by se mohly učit, hrát si a měly i vlastní postele, protože zatím spaly s námi v ložnici,“ vypočítává táta Honza. Kromě soukromí pro Sáru i Sofii designérka myslela i na úložný prostor, který je navržený úsporně po obvodu místnosti. Pokoj je rozdělený na zóny, kde mají obě dostatek místa na ukládání oblečení, hraček, knih i osobních věcí.
„Pokojík v malém řadovém domku byla radost zařizovat. Sára se Sofinkou jsou milé a hodné holky, skromné, klidné, moc rády kreslí, sportují, chodí na klavír a do skautu. O tom, jak by měl jejich pokojík vypadat, měly jasno: nesměla chybět palanda, psací stůl a místo na ‚blbnutí‘, což jsme vyřešili velkým kobercem a taky ‚zábavným‘ peřiňákem. Když jsme vybírali materiál na nábytek, rozhodli jsme se pro smrkovou překližku, která je i všude v domě: má krásnou kresbu a nejsou na ní vidět stopy používání, hezky stárne. Z ní je, v kombinaci s deskami s povrchovou úpravou z melaminu, vyrobená palanda a z bílo šedého hladkého laminátu pak i obklad stěny pod ní. Dají se sem lepit fotky a obrázky, což mají holky v plánu. Převahu bílé opticky rozbíjejí obaly knih a hračky. Na čem jsme nešetřili, byla truhlařina a kování, chtěli jsme, aby veškerý nábytek vydržel co nejdéle bez nutnosti oprav,“ vysvětluje designérka Jana Vařechová Holoubková. Tam, kde se žije od rána do večera, zapomeňte na výstřední řešení a vsaďte na jednoduchou koncepci, praktické povrchy a funkční detaily. Vtip a nadsázku vnese třeba parádní lustr. Na údržbu praktický a hladký laminát kontrastuje s vlnkami polykarbonátu, který jemně filtruje dopadající světlo a má krásnou křišťálovou strukturu. Královnou je ale smrková překližka, jejíž barvě a kresbě se nic nevyrovná.
Před proměnou byl místo pokoje pouze pracovní kout.
„Vím, že Jana má zkušenosti s malými prostory, navíc vždycky přijde s nějakým dobrým nápadem. Třeba vymyslela, že na sousedící schodiště a dál do obýváku využijeme denní světlo z pokojíku a ten se drobnou úpravou zároveň opticky ‚protáhne‘: nechala vybourat část příčky, odstranit plné dveře a místo nich jsme dali posuvné z transparentního komůrkového polykarbonátu. Propouštějí světlo, lehce se odsouvají a holkám se líbí. Pak jsme zbrousili dřevěnou podlahu, která byla schovaná pod starou korkovou. Nechtělo se mi do toho, ale Jana mě přemluvila a musím říct, že pokoj se tím úplně rozzářil a nahrálo to i naší filosofii udržitelnosti. Je to dobrá metoda používání prostoru: když jde něco obnovit třeba jen přebroušením, tak proč ne? Teprve když se to dožije, tak to vyměníme. Rekonstrukce probíhala za covidu, což bylo paradoxně fajn, protože truhlář měl víc času. Asi rok zabraly přípravy a kreslení, samotná realizace se pak sfoukla za tři týdny,” pochvaluje si táta Honza. Pomocí kvalitního nábytku, textilií a decentních doplňků v jemných pastelových barvách docílíte toho, že stále půjde o hravý dětský pokoj, ale zároveň už s kapkou ženské jemnosti a elegance. „Za highlight považuju průsvitnou posuvnou stěnu. Když holky začaly v létě v pokojíku spát, přidali jsme ještě závěs, aby jim večer dovnitř nepronikalo zbytkové světlo z chodby. Dali jsme si záležet na montáži a uchycení, aby posun po kolejnici byl snadný, plynulý a hlavně tichý,“ vysvětluje Honza.
Jak v malém pokoji pro dva řešit rozmístění postelí?
Ráda doporučuju palandu, šetří prostor, je zábavná a děti ji milují. Tahle je vyrobená na míru, je ze silnější překližky a pevně spojená se stěnami, takže vůbec nevrže a nekymácí se, když dítě leze nahoru. Obecně dřevěné postele lépe izolují zvuk než kovové. A pokud jde o oddělení dvou lůžek, dobře fungují optické předěly: mobilním paravánem, knihovnou bez zad nebo lehkým závěsem ze stropu.
Co když si večer jeden chce ještě číst a druhý už spát?
Řešením je víc různých druhů osvětlení. Zhasnout centrální a rozsvítit lampičky na psacím stole nebo nočních stolcích. Měly by být směrovatelné a ideálně se stmívačem. A všechny děti zbožňují noční orientační světýlka. Zahánějí strach ze tmy.
Co úložný prostor a úklid?
Každé dítě by mělo určitě mít svůj prostor na oblečení a osobní věci. Ve společném koši pak můžou být hračky. A o úklid by se měly děti dle věku spravedlivě střídat.
Článek vyšel pod původním titulkem „Pokojík pro dvě slečny“ v časopise Marianne Bydlení číslo 01/2024. Všechna vydání časopisu naleznete za zvýhodněnou extra cenu zde.
Článek vyšel v časopise Marianne Bydlení, redakčně upraveno
