Mladší Mikuláš (12) miluje svou koloběžku a starší Jonáš (13) se neobejde bez basketbalového míče. Život i zábava jsou pro ně hlavně venku. Takže když se rodiče rozhodli povýšit jejich dětský pokoj na teenagerský, bylo s nimi pohodové pořízení.
„Jsou to kluci, interiér neřeší, takže když jsme se během proměny ptali, co se jim líbí, většinou pro ně bylo všechno ‚super‘ a ‚OK‘,“ popisuje jejich táta Martin. V bytě 3 + 1 žije rodina sedm let. „Zkusil jsem si život v Praze, ale jako rodilý Tepličák jsem zakotvil zase tady. Bydlíme v lázeňském centru a je nám tu hezky. Dříve se Teplicím říkalo malá Paříž, než to tu komunisté nechali zchátrat a zničit,“ říká Martin. „Samozřejmě, je to menší město, Times Square tu nehledejte, ale za pár minut jsme v přírodě, můžeme jezdit na kole, v zimě na sjezdovkách nebo běžkách, o tom se lidem jinde jen zdá.“ Co se týká proměny, všechno začalo docela nenápadně. „Vlastně jsme nejdřív chtěli jen vymalovat. Jenže pak nám došlo, že kluci možná za pár let vyletí z hnízda – a pokud nezměníme jejich pokoj teď, za pět let už to možná nebude potřeba.“
„Nepracuji tak, že si vymyslím černou skříň a pak ji tři noci hledám na internetu. Spíš se dívám, co je kde zajímavého, a projekt se mi rodí spontánně pod rukama. Takhle jsem objevila třeba červenou kovovou komodu z Ikea. Umístili jsme na ni televizi sloužící zároveň jako monitor připojený k internetu,
a splnili tak Jonášovi přání: toužil trůnit na fatboyi a hrát hry na velké obrazovce. Proč ne? Protože je v pokoji masa dřeva na podlaze a palandě, snažila jsem se ho vyvážit chladnějším kovem a potom interiér trochu rozsvítit barvami. Volba padla na červenou a jemně tyrkysovou. A protože jsem měla volnou ruku, prošel mi i výběr svítidel. Kluci jsou nadšení z lampiček, já zase z lampionového lustru z rýžového papíru, pro něj mám slabost – a v tomto projektu jsem našla i vhodný prostor,“ popisuje interiérová designérka Pavla Kirschner. „Chvíli nám trvalo, než jsme si zvykli, že se zdi nebudou vůbec natírat. Takhle to asi nikdo nemá, ale nakonec se nám to líbí. A palanda super,“ říká Mikuláš a Jonáš přikyvuje. Táta Martin se moc nechce chlubit, ale na všech řemeslných pracech v pokoji se podílel. S kamarády a řemeslníky škrábal zdi a pak je třikrát natíral penetrací, aby nešpinily. Pódium i palanda taky prošly jeho rukama. „Nevím, jestli jsem všechno udělal dobře, to je úděl nás, amatérů, ale zatím všechno drží a slouží,“ usmívá se. „Celá proměna se nakonec natáhla na několik měsíců a jsem moc rád, že moje žena Martina měla dost trpělivosti a energie na věčný úklid nepořádku, špíny a prachu. A kluci jsou spokojeni, což byl náš cíl.“
V ČEM JE PROMĚNA VÝJIMEČNÁ
Interiérová designérka Pavla Kirschner
„Na téhle proměně mě nejvíc bavili lidi. Martin, jeho žena Martina i kluci jsou moc fajn. Už jsem jim dělala kuchyň a teď jsme na spolupráci navázali, vždycky jsem se k nim těšila. Byt v činžáku je velký a má vysoké stropy – práce to byla pro radost. Z veškerého nábytku zbyly jen dvě zánovní matrace, všechno ostatní muselo pryč. Když pak Martin oškrábal zdi a dostal se až na omítku, do níž byly ještě zapité staré výmalby, zavolal mě. Jen jsem vešla, shodli jsme se okamžitě: necháme to tak, je to krásné! Jen kolem oken a na strop jsme dali bílý nátěr, aby se pokoj prosvětlil a uklidnil. Taky jsme si udělali výlet na starou půdu v domě a tam jsme se inspirovali, z čeho vyrobíme postele. Viditelné krovy a zbytky trámů, které tam ležely nevyužité, byly materiálem i múzou pro netradiční palandu.“
TEXT: OLGA PROCHÁZKOVÁ | FOTO: ROBERT TICHÝ
Marianne Bydlení
