Stavení na samotě u lesa bylo pro Veroniku domovem po dva covidové roky. Když se s manželem rozhodli chovat koně, pořídit si větší usedlost a mlýn prodat, požádali designérku Denisu Bartošovou o home staging.
Veronika žila celý život ve městě, ale vždy měla blízko k přírodě. Když po tatínkovi zdědila starý mlýn na Prachaticku, rozhodli se tam s manželem přestěhovat. Vše se shodou okolností událo v době pandemie a venkovské stavení pro ně bylo jako dar z nebes. Život na samotě jim učaroval, ale časem chtěli u sebe mít i své koně – a to jim rozloha pozemku u mlýna neumožňovala. Začali hledat nový domov, plánovali mlýn pronajímat, nakonec se ale přiklonili k prodeji. Při úpravě interiérů pro zájemce chtěla Veronika s pomocí designérky připravit prostor tak, aby nebyl pro prodej tak osobní, jako když tu s manželem žili, ale přesto se skvělou a útulnou atmosférou. Jednou z místností, která prošla proměnou, je podkrovní pracovna. „Mlýn byl postavený v 18. století, ale rekonstrukce, kterou provedl Veroničin tatínek, se nesla v moderním duchu. Jsou tu vestavěné skříně v bílém lesku, nová okna, korková podlaha a seversky laděný nábytek. I styl tohoto pokoje do celého konceptu dobře zapadal, trochu mi tu ale chyběla nostalgie. Přece jen, mlýn je starý dvě stě let. Do pracovny jsem tedy zakomponovala vyřezávaný stolek a původní židli Veronika přetřela zlatou barvou. Tímto eklektickým mixem jsem lehce prolnula minulost se současností,“ říká Denisa.
„Podkrovní pokoj býval mou pracovnou, kde jsem malovala a tvořila. Od začátku jsem tu chtěla mít tapetu, která bude romantická a uklidňující, ale zkombinovala jsem ji se špatnými barvami, které s ničím neladily. Denisa tu svými úpravami docílila přesně toho, o co mi od začátku šlo. Cítit tu esenci ženství a uzemněnosti a oproti ostatním místnostem, které jsou světlé a vzdušné, mít pocit, že se tu můžu zachumlat,“ vysvětluje Veronika. „Největší inspirací pro mě byla tapeta, které se Veronika nechtěla zbavit. Já s tím žádný problém neměla, mám ráda opulentní vzory. Podkrovní pokoj je ale už sám o sobě dost tmavý a tak jsem dominantní černou tapetu potřebovala zjemnit. Její květinový vzor si úplně říkal o to, proměnit to tu na dámský budoár. S Veronikou jsme se tedy dohodly na starorůžové výmalbě a doplňcích v podobném odstínu,“ vysvětluje Denisa.
„Home staging mě moc baví, protože mi klienti obvykle dávají větší svobodu. A když designér nemusí dělat moc kompromisů, výsledek prostě vždycky vypadá líp. Navíc mě hřeje pocit, že někomu dokážu pomoct zatraktivnit nemovitost, kterou chce prodat. Má to ale svá pravidla, například při navrhování musím přemýšlet víc neutrálně, aby interiér oslovil širší masu lidí. A žádoucí je samozřejmě co nejmenší investice. Stačí nakoupit základní kusy nábytku a zbytek zrepasovat nebo přetřít. Místnost je důležité nepřeplnit a zároveň dbát na detaily, třeba květiny. Součástí home stagingu jsou pak i dobré fotky interiéru. Ale pozor, nejde o to něco ošidit, protože podstata se nakonec stejně ukáže, stejně jako u lidí. Proč ovšem neudělat dobrý první dojem, zvlášť když nabízíte krásný mlýn?“
TEXT: ZUZANA VESELÁ | FOTO: ROBERT TICHÝ
Marianne Bydlení
