Říká se, že k úspěchu nevede výtah, ale je třeba k němu vystoupat schůdek po schůdku. A přesně tak, krok po kroku, zařizovala designérka Monika White pražskou půdní nástavbu. I když byli majitelé tou dobou pracovně v Číně, a vše se tak odehrávalo na dálku, byt do puntíku splnil jejich představy.
Všechno to začalo jedním milým e-mailem. Fotografka Markéta Doleželová ho virtuální cestou poslala z daleké Číny do schránky Moniky White, pražské interiérové designérky tvořící pod značkou Le Patio Studio. Při prohlížení jejích eklektických interiérů správně vytušila, že prostor v nástavbě na starém pražském činžáku, který s mužem pořídili ve stavu před stavební úpravou, se díky ní promění ve vysněné kosmopolitní bydlení. „Doleželovým se nelíbila žádná varianta od developera, a tak podle realizací, které viděli na internetu, oslovili nás,“ vypráví Monika, a zahrnuje tak do příběhu rovnou i svého manžela Michaela. Ten se na rekonstrukci prostoru podílel hlavně jako architekt – navrhl dispoziční řešení a schodiště. „Snažili jsme se všechno myšlenkově i materiálově propojit, aby vznikl ucelený základ, a tím i prostor pro harmonii. Například dřevo na schodišti je namořené tak, aby se vzhledově co nejvíc přiblížilo podlaze,“ popisuje tvůrčí pár práci se dřevem dubu, které se spolu s černě natřenými ocelovými konstrukcemi prolíná oběma patry a díky nimž dostal dvoupatrový byt o celkové rozloze 155 m2 průmyslový vzhled známý z newyorských loftů. Po dvou letech zařizování, které Monika koordinovala mezi developerem, specializovanými řemeslníky a samotnou rodinou, byl byt připravený k nastěhování. Výsledné vyznění, kdy len či samet změkčují beton, dřevo a kov, kvitují obě strany. Designérka oceňuje, že se rodina nebála odvážnějších kombinací ani pořízení solitérů z přírodních materiálů, jejichž kvalitu má léty prověřenou díky svému obchodu. A majitelé si zase užívají moderní a zároveň dokonale útulné bydlení.
Pod světlíky vedoucími do dětské koupelny se uvelebila komoda ze stejného dřeva jako schody, kterou navrhla Monika White. Další úložné prostory se schovávají v technické místnosti vedle vchodových dveří, kde je kromě pračky, šňůry na prádlo a sušičky také věšák na bundy a kabáty. Ve spodním patře mezonetu jsou kromě koupelen také obě ložnice – dětská je vymyšlená tak, aby se dala symetricky rozdělit na dvě místnosti, budou-li si to někdy holčičky přát. Nad jejich na míru vyrobenými postelemi visí lampy od EA Déco splétané ručně z trávy a recyklovaných rybářských vlasců. Strop tu zdobí mráčky, které Markéta objevila v Číně. „Takových hravých doplňků za pár drobných je tam spousta,“ říká. V rohu ložnice rodičů stojí sto let starý koloniální stůl, který designérka pořídila v Indii. Jeho šedý nátěr v nordickém stylu uzavírá světoběžnou cestu bytem se stoickým skandinávským klidem.
TEXT: IRI NOVAK | FOTO: LINA NÉMETH
Marianne Bydlení
