Radost, která se rychle promění v horor aneb Které domácí mazlíčky si rozhodně nepořizujte!

Sova, která se prohání po domě, je roztomilá, nechává se drbat na bříšku. Ke všemu ji měl Harry Potter? Kdo by ji nechtěl! Pokusíme se vám její chov rozmluvit a zdůraznit několik detailů, které vám ziskuchtiví obchodníci rádi zatají. Předně je důležité si uvědomit, že se jedná o nočního dravce, který má velmi specifické potřeby. Ani menším sovičkám totiž nebude stačit malá klec. Sovy potřebují velkou robustní voliéru, kde se budou moci proletět a aby byly úplně spokojené, bude potřeba, abyste je brali i do volné přírody. A na to už budete potřebovat alespoň základy sokolnictví. Sovu si sice můžete ochočit, ale v tu chvíli na vás bude i emociálně závislá a bude nešťastná, když jí nebudete věnovat pozornost. Citlivé duše také nepotěší fakt, že se živí výhradně masem, které nelze nahradit ani granulemi či konzervou. Připravte se tedy na skladování mrtvých myší v lednici. Pozor si musíte dát také při samotném krmení, protože i malá sovička má v drápech i v zobáku pořádnou sílu. Dalším zádrhelem je jejich trus – a množství produkovaného trusu u nich dovede zarazit – je důsledkem trávení masa a ostře zapáchá. Po krmení je potřeba čistit zbytky syrového masa a krve, aby se předcházelo vzniku choroboplodných zárodků. Navíc sovy produkují vývržky, tedy vyzvracený chuchvalec zbytků kostí a srsti své kořisti. To všechno klade značné nároky na pravidelné a důkladné čištění obydlí. Není potřeba upozorňovat na to, že sova je noční živočich. Nejvíc aktivity má sova chuť vyvíjet tehdy, když člověk spí – a ne kdy on si najde čas.

Nekontaktní činčily

Chcete si pořídit roztomilé zvířátko s chlupatým kožíškem na mazlení? Činčila taková není, ačkoli je na první pohled chodící roztomilost. Ve skutečnosti jde o poměrně plachá a nekontaktní zvířata. Mazlit se s vámi nebudou – maximálně se jednou za čas nechají pohladit, než zase utečou pryč. Činčily jsou velice pohyblivá zvířata a s oblibou skáčou po nábytku. Navíc se může stát, že dítě pokoušou. Jedná se navíc o noční tvory, kteří dokážou být velmi hluční. Rozhodně si je nestěhujte do pokoje, kde se chcete vyspat. Raději proto sáhněte po morčeti, se kterým si užijete víc legrace. Zklamání může přijít také se zakrslým králíčkem. Nezřídka se totiž stane, že vyroste do gigantických velikostí. Připravte se také na rámus a nepořádek, samci navíc rádi a často značkují, a to všude po domě. Mazlení si s králíčkem také moc neužijete. Ale záleží také na povaze a jak moc se budete zvířátku věnovat.

Prasátka plná síly

Zakrslá prasátka se stala hitem po prvním uvedením filmu s kouzelným prasátkem Babe a v různých vlnách se tento hit vrací. Problém s nimi mívají alergici, navíc jejich chov není zdaleka jednoduchý. Bývá s nimi totiž podobný problém jako se zakrslými králíky. Ačkoli mělo třeba zakrslé rodiče, velmi často se přihodí, že z drobečka vyroste stokilové monstrum. Sami chovatelé před tím často varují a rozhodně nedoporučují pořizovat takového mazlíčka do malého bytu. Inteligence prasat bývá také lehce přeceňovaná. Ačkoli jsou schopní lecčemu se naučit, nemůžete si myslet, že s nimi užijete tolik legrace jako se psem. Jsou spíš schopni zjistit, kde všude se schovává nějaká dobrota, záhy objeví, jak otevřít šuplík, nebo dokonce lednici. Jejich emoční inteligence je také vysoká, a tak rozhodně neponesou lehce, když se jich nedej bože rozhodnete po čase zbavit. Jejich výchova vás bude stát hodně nervů. K dětem nejsou vůbec vhodná, protože nemají odhad své síly a ačkoli to nemyslí zle, mohou snadno dítě zranit. Nepotěší vás ani malá dostupnost veterinární péče a s tím spojené vysoké náklady.

Chameleoni, papoušci, nebo dokonce kuřátka?

Chameleoni jsou fascinující tvorové, ale narozdíl od ostatních plazů vyžadují poměrně specifickou péči. Jedná se o velmi citlivá zvířátka, která pro spokojenost potřebují velmi citlivé zacházení. Děti bez dohledu nebudou schopné jejich potřeby naplnit, a tak se již předem musíte smířit s tím, že většina práce zbude na vás. Dalším hitem internetu jsou kuřátka nebo káčátka, která jsou sice roztomilá, ale do bytu rozhodně nepatří. Navíc z roztomilého kuřátka brzy vyroste dospělá slepice, která už zas tolik roztomilá nebude. Milovníci opeřenců často touží po velcích papoušcích, kteří se dokážou mluvit a svého majitele si doslova zamilují. Chov velkých papoušků bývá náročný i pro dospělé. Pokud nemáte papoušků více, vyžadují mnoho pozornosti, protože jsou to společenští tvorové – v přírodě žijí v hejnech. Navíc je potřeba zvážit, že se dožívají vysokého věku – průměrná doba života velkého papouška je 35–50 let, mohou se ale dožít i delší doby. Koupi takového papouška je proto potřeba zvážit ještě důkladněji, než pořízení psa – může to být závazek na celý život. Stejně tak je to s želvou, která může žít dlouhé desítky let a co si budeme, příliš legrace s ní neužijete a na nějaké mazlení rovnou zapomeňte.

Přecitlivělí ježci

Hitem posledních let je také ježek bělobřichý, známý také jako africký trpasličí ježek.  Přestože v posledních letech chov ježků jako domácích mazlíčků nabral na oblibě, je speciální krmivo pro ježky stále spíše výjimečnou záležitostí v běžných zooprodejnách. Rozdíly jsou propastné jak v kvalitě, tak v cenách. Měsíční náklady na chov jednoho ježka jsou vzhledem k velikosti zvířete poměrně vysoké. Průměrně okolo 500 Kč. I když se může ježek naučit vykonávat potřebu na jedno místo v ubikaci, je to spíše výjimka a rozhodně ne pravidlo. Ježkové jsou tak trošku čuňátka a jsou schopni výkaly rozťapat všude možně. Navíc vyžaduje prostor. I když většinu dne prospí, k večeru je poměrně hodně aktivní. Pravidelné výlety za dobrodružstvím po bytě ježek určitě ocení. Držet ho pouze v jeho obydlí není dobrý nápad. Představa roztomilého ježečka na procházce nebo v ohrádce na zahradě je spíše z říše snů. Ježci bělobřiší jsou hodně náchylní na parazity, nachlazení a jiné nemoci. Jejich pobyt venku se výrazně nedoporučuje. Ježek je poměrně náročný, co se týče zdravotní péče. Vlivem stresu,nesprávného krmení, vrozených či získaných onemocnění nebo genetických vad se ježci v domácnostech nedožívají nijak závratného věku. Také sehnat veterináře – odborníka v otázce ježků, je u nás stále poněkud problematické.