Ani krb, ani gril, ale ohniště. Klasické ohniště, na kterém si opečete buřta, spálíte v něm suché klestí z úklidu zahrady a posedíte u něj s kytarou. Pokud i vy chcete mít na zahradě oheň v jeho nejpřirozenější podobě, poradíme vám, jaké vybrat, kam ho umístit, jak se o něj starat i čím v něm zatopit.
Klasické ohniště v zemi potřebuje kolem sebe dost prostoru, a proto se hodí spíše do větších zahrad. Nejjednodušší způsob, jak klasické ohniště založit, je vyhloubit asi dvaceticentimetrový důlek ve tvaru kruhu s průměrem jednoho metru. Pak už stačí okraje a dno vyložit kameny a úpravu okolí zvolit podle plánované frekvence sezení. Když se ho chystáte zapalovat jen občas, ponechte bez starostí kolem trávník. Při častějším používání se však zeleň může nepravidelně sešlapat, navíc se pak na nerovný terén hůře umisťuje sezení. Proto jej nahraďte plochými kameny nebo štěrkovou plochou.
Pokud jste na zahradě dělali nějaký výkop, určitě jste si dali stranou pár hezkých kamenů. Ty se teď budou skvěle hodit pro vyložení a obložení ohniště. Můžete jej doplnit i konstrukcí pro zavěšení kotlíku – vznikne tak základ perfektní letní kuchyně.
Umožní libovolné umístění na zahradě, terase, ale i na vandru u vody. Modely jsou většinou vyráběny z ocele s rozdílnými povrchovými úpravami. Speciální moderní patinu nabídne materiál Corten složený z nerezavějícího jádra a velmi tenké rezavějící vrchní vrstvy. Kvalitní výrobek bude vybaven odtokovými otvory ve spodní části prohnutí, aby se v něm nedržela voda. Ačkoli přenosné ohniště stojí většinou na nožičkách, připravte pod něj pevný a nehořlavý podklad – skvěle poslouží štěrk, kamenné desky, cihly nebo beton.
I když má přenosné ohniště nožky, stejně ho vždy pokládejte na zpevněnou, nehořlavou plochu.
„Pro ohniště vyberte takové místo, abyste k němu zbytečně neklopýtali přes záhony, výsadbu nebo neosvětlené schůdky, a neriskovali tak zranění, hlavně po setmění. Prostor kolem naplánujte dostatečně velkorysý pro chůzi, sezení, manipulaci s jídlem a dřevem,” radí zahradní architekt Ferdinand Leffler a dodává: „Dříve než škrtnete sirkou, zvláště v horkém a suchém létě, také kolem pečlivě vyhrabte vyschlou trávu.“ Při hledání vhodného místa se nezapomeňte podívat také nahoru – oheň nepatří pod stromy ani do jejich těsné blízkosti. Horký kouř s jiskrami by mohl poškodit větve, listí a plody a v nejhorším zavinit i požár.
Kromě odstranění všeho potenciálně hořlavého z bezprostřední blízkosti ohniště je důležité uhasínající oheň zcela utišit. Dokonale vyhaslý popel využijete v kompostu nebo jako výživu pod stromy a keře – obsahuje totiž spoustu minerálů, které za svůj život strom nastřádal, a poslouží proto jako skvělé hnojivo.
Otevřený oheň s sebou nese určitá nebezpečí, proto ohniště neumisťujte pod stromy a i při manipulaci buďte opatrní.
Samozřejmostí by mělo být pravidelné vynášení popela a zazimování ohniště po sezoně. Nejnáchylnějším místem je rošt, na němž se usazeniny snadno hromadí. Zanedbané mřížce vrátí zašlou slávu trocha práce se škrabkou nebo špachtlí a ocelovým kartáčem. Po odstranění hrubých nánosů použijte přípravky na čištění trouby, roztok hydroxidu sodného nebo přírodně abrazivní kašičku z popela. Přenosný gril uložte na suché místo, případně ošetřete zrezivělé části odolnou barvou.
Použít můžete větve z prořezu stromů a keřů na zahradě, volně ležící klestí z lesa, které je dle zákona dovoleno sbírat až do průměru osmi centimetrů, nebo si materiál nechat dovézt. Dřevo by vždy mělo být vyschlé alespoň rok, ideálně dva, jinak bude dost kouřit.
