Balijské dobrodružství pro ně ale nebylo úplně neznámé. Již dříve pravidelně cestovali do jihovýchodní Asie, zejména do Thajska a tamní atmosféra je pohltila. Bali si je získalo nejen pro svou krásu, ale také tím, že se zde dalo snadno začít znovu. Prodali vše, co měli a vyrazili. Bez velkých plánů a zpátečních letenek. Míša si dobře pamatuje ten okamžik, kdy seděla nad kufrem a zoufale přemýšlela, co si vzít s sebou. Dnes už ví, že to byl jen zbytečný stres, protože většinu toho, co tehdy považovala za nezbytné, nikdy nepotřebovala. Opravdový domov nedělá majetek. „Teď se tomu musím tady z bazénu jen smát. Absolutně zbytečně jsem stresovala, a kdybych věděla to, co dnes, tak těch věcí táhnu třetinu. Vzpomínám, jak se Dědek potutelně usmíval, zabalil se za půl hodiny, a ještě dvě třetiny kufru nechal mě. Ale neřekl nic,“ směje se Míša. Momentálně je stále v Čechách ještě asi deset krabic, které si chtěla s sebou vzít, ale teď už ani neví, co v nich je. A to znamená, že nejsou potřeba.