Vysoké bílé zdi v jinak nevelkém prostoru umožňují Eleně a Peterovi pohrát si s výraznými odstíny dekorací a vybavení. Právě barvy a nevšední tvarosloví nábytku jsou pro byt klíčové.
Domov manželů Simoníkových je tak trochu netradiční. Zčásti se totiž nachází úplně mimo budovu – samostatná jednotka má vlastní boční vchod, kdysi v ní totiž bydlelo služebnictvo. I když se v pozadí historického příběhu možná skrývá kdejaká romantická zápletka, cesta k jeho získání byla velmi prozaická. Byt Elena s Peterem našli na internetové stránce s nemovitostmi a následně koupili přes realitní kancelář. Měli štěstí, zareagovali velmi rychle, a prakticky se tak stali prvními a tím pádem také jedinými zájemci. „Naše bydlení se nachází v domě, který je součástí historického jádra Bratislavy, a dá se říct, že to byla láska na první pohled. Do teď si užíváme vybavenost centra s kulturou vždy na dosah. Současně tu máme klid, jaký bychom jinde nenašli,“ vypráví Elena. Historii budovy odhalovali manželé postupně. Už při koupi zjistili, že pochází z roku 1894, a rozhodli se jít v pátrání ještě dál. Dali si dokonce práci s vyhledáváním původní dokumentace a fotografií v památkovém ústavu a archivu města. I když hledání nakonec nebylo úspěšné a dům dodnes zůstává opředen mnoha nejasnostmi, odkaz minulosti je silně cítit i v novém pojetí Simoníkových. Důležitým prvkem je tu totiž vnitřní velkorysost historických stropů, v níž se prý manželé podvědomě cítí příjemněji než v moderních, dva a půl metru vysokých bytech. Krása ale není zadarmo a současnou podobu bydlení si museli pořádně vydřít. „Rekonstruovali jsme důsledně, bylo totiž potřeba se zbavit stoleté škváry a odhalit dlažbu až na stropní klenby sklepů pod námi. Repasovali jsme i historická okna a okenice. Na vaši otázku, jak se nám tu líbí, odpovím jednoduše. Neumím si představit, že bychom se nezamilovali do prostoru, kterému jsme tohle všechno věnovali,“ vysvětluje rozhodně Elena. Krásné bydlení s uměleckou duší a úžasným geniem loci má momentálně sedmdesát metrů obytné části. Součástí je i ateliér, který se nachází v bývalých sklepních prostorech a přidává k dispozici dalších třicet metrů ideálních na realizaci všech kreativních nápadů. Do bytu z něj vede žluté schodiště vyrobené z překližky, jež dominuje celému interiéru. Estetika olejem mírně desaturované dřeviny manželskému páru naprosto vyhovuje. Jednak díky dostupnosti, a také proto, že ji lze v hobby marketech pořídit rovnou v požadovaných rozměrech.
„Překližka není jen trend, myslím si, že to je materiál, který dává skutečně smysl. Dřevěná kresba na ní je opravdová, není to žádná tištěná textura. Je spolehlivá, lehce obdělávaná a jen stěží je možné najít do interiéru něco podobně upřímného. Existují samozřejmě další pěkná řešení, například barevné MDF desky, ty ale na našem trhu ještě nejsou tak lehce dostupné,“ vysvětluje designérka a k tomu s úsměvem dodává: „Ta velká dřevěná kostka pod postelí je šatník, kde máme všechno, co by jinak patřilo do skříně. Je fajn, když do ní může člověk rovnou vlézt.“ Skutečné řešení malých bytů totiž podle manželů nespočívá v originálních úložných prostorech, ale zejména v tom, věci zbytečně nehromadit. Na to si prý dávají obzvlášť pozor a ve sklepním ateliéru proto skladují výhradně jen sportovní a pracovní předměty. V jednoduchosti si libují, proto nechali stěny v kuchyni, obýváku i místnosti s vestavěným patrem čistě bílé, a ty tak teď spolu s dřevěnou podlahou tvoří vhodný základ pro jakýkoli výraznější doplněk. „Na barevné vybláznění jsme použili obrazy od kamarádů a oblíbených umělců, různé skříňky a stolky. Nakonec, ty se na rozdíl třeba od takové výmalby dají měnit mnohem častěji a jednodušeji. Anebo je zkrátka posunete jinam,“ uzavírá Elena.
Partneři nejen v životě ale i v podnikání. V roce 2011 založili Simoníkovi malé designové studio Allt a pro stejnojmennou značku začali navrhovat produkty do domácnosti. Stálicí portfolia jsou kuchyňské doplňky i osobité šperky z umělého kamene. Za jeden z největších úspěchů považují mozaikový koberec Cityscapes. Jeho samostatné díly se jako puzzle dají skládat do různých symetrických geometrických tvarů i asymetrických „ostrůvků“. Licenci na jeho sériovou výrobu se jim dokonce podařilo prodat až do Holandska. Kromě produktového designu se aktivně zabývají také grafikou a fotografií. Jsou nadšenci do umění, které má v jejich bytě nezastupitelné místo. Velmi si cení kulatého obrazu od Patrície Koyšové nebo abstrakce od Petra Cvika.
TEXT: ZUZANA VESELÁ | FOTO: NORA & JAKUB ČAPRNKA
Marianne Bydlení
