V jeden moment dospěli mladí manželé k tomu, že se stali otroky věcí a svého domu. Rozhodli se k radikálnímu kroku. Pořídili starý autobus a sebe i své děti do něj přestěhovali. Jak se jim žije v neustálém pohybu?
Je to tři roky, kdy se Gabriel a Deborah Mayes rozhodli, že chtějí svůj životní styl radikálně změnit. „Když jsme měli velký rodinný dům, cítila jsem potřebu zaplnit ho věcmi a pak jsem od rána do večera trávila čas jejich organizací a uklízením,“ vzpomíná Deborah. „Když děti přišly ze školy, každý si zalezl do svého pokoje, Gabriel od rána do večera seděl u počítače. Připadali jsme si jako křečci na kole života a plnili jen něčí představu. Cítila jsem, že se vzájemně odcizujeme a musíme udělat radikální změnu, aby naše rodina mohla fungovat dál.“ Protože oba manželé pracují na dálku a vytváří digitální obsah, nebyl problém vydat se na cesty a pracovat na dálku. V roce 2017 tedy pořídili klasický školní autobus a pustili se do přestavby domova na čtyřech kolech pro 2 dospělé a 4 děti. „Nejtěžší proces bylo vyhazování našich věcí. Zjistila jsem, že jsem dost sentimentální a na věcech mi záleží. Nakonec jsme skoro všechno rozdali nebo prodali. Každý člen dostal možnost vytvořit si svou „paměťovou schránku“ s věcmi, které nebudou na cestě potřeba, ale kterých se zbavit nechce a dali jsme je do úložny. Každý člen rodiny měl potom omezený počet věcí, které si může do autobusu vzít. Nakonec jsme zjistili, že jich potřebujeme ještě mnohem méně a ani v autobuse jsme nakonec nevyužili veškerý úložný prostor. Myslím, že jsme stvořeni pro minimalistický způsob života,“ vzpomíná se smíchem Deborah.
Na začátku přestavby měli několik jasných cílů, které bylo pro rodinnný komfort potřeba dodržet. „Potřebovali jsme oddělenou ložnici rodičů, kam nebude ode dveří vidět, potřebovali jsme dětský pokoj oddělený od kuchyně, obývacího pokoje a také ložnice. Chtěli jsme propojenou kuchyň s obývacím prostorem a hlavně co nejvíc úložného prostoru. A hlavně jsme chtěli všichni jíst u jednoho stolu,“ vzpomíná Gabriel, který svůj návrh interiéru snad stokrát překreslil. Nakonec museli přistoupit k řadě kompromisů. Když do autobusu vejdete, hned u dveří je veliký botník. V obývacím prostoru jsou dvě pohovky, které jdou v případě nutnosti rozložit na dvoulůžko. V kuchyni tráví rodina spoustu času a tak bylo nutné zvolit kompromis mezi velikostí pracovního prostoru, místem v chladničce a mrazničce a také skladováním. „Největší problém bylo stolování. Je pro nás opravdu důležité, aby rodina zasedla k jídlu společně. Myslel jsem, že výklopný stůl je perfektní řešení, ale během sestavování jsme ztratili potřebné místo v autobusu. Sedět při jídle na sedačkách se také nedalo. Nakonec jsme se rozhodli jíst venku a to při každém počasí.“ Jestli by manželé nějakou místnost změnili, byla by to koupelna. Nakonec ji udělali příliš velikou na úkor obytného prostoru.
Spokojení jsou naopak s dětským pokojem. Jsou tu čtyři prostorné palandy, které v sobě mají zabudovaný úložný prostor. Podobně prakticky je vyřešená také hlavní ložnice na samotném konci autobusu. Je tu veliká postel a veliké množství zabudovaných skříněk a úložný prostor je také pod postelí a nad ní. „Nakonec jsme měli tolik úložného prostoru, že jsme ho ani nevyužili,“ směje se Gabriel. Dva roky pak rodina cestovala po celém světě a užívala si společných zážitků. Ale protože každé dobrodružství jednou končí, tak i tato rodina v současné době rekonstruuje dům a rozhodla se na nějakou dobu zapustit kořeny. Čeho se ale rozhodně vzdát nechtějí, je jejich minimalistický životní styl.
Gabriel & Debbie Mayes
