Řadovka na ikonickém pražském sídlišti prošla rekonstrukcí, dnes se tu mladé rodině krásně žije

„Jsme tu šťastní,“ říká David a pohoda z rodinné momentky přímo čiší. Z modřínového obkladu s integrovanou lavicí a s úložným
boxem bíle září nové vstupní dveře a okno. Betonový schod architekti protáhli, aby byl vstup do domu co nejpohodlnější. Manželé si na pomoc přizvali architekty ze studia By Architects, jejichž realizace se jim už dlouhou dobu líbily. První schůzka proběhla přímo v domě na Solidaritě. „Takhle se nejlépe seznámíme s prostředím. Dvouletky jsou fascinující a mají originální atmosféru: jednoduché domy s úzkým půdorysem natěsno pospojované a bohatě obklopené zelení v rychlém rytmu různě pojatých zahrad a předzahrádek, které jsou společné a zároveň užívané majiteli domů, jež se k nim přimykají. Proto se vyznačují jistou dávkou nepéče a divokostí, což je velmi zábavné a pitoreskní,“ říká architektka Markéta Zdebská. Dům byl před dvaceti lety poměrně ambiciózně zrekonstruován, David s Albínou ale měli jinou představu o atmosféře, vadila jim „morální“ zastaralost některých úprav.

Nechtěli luxus, sterilní prostředí a usedlost

Architekti je požádali, aby na papír pomocí přívlastků sepsali, po jakém bydlení touží. V levém sloupci se objevila slova jako praktické, moderní, milé, pozitivní, hravé, flexibilní a child friendly. Takové chtěli. A v pravém pak, jaké rozhodně nechtějí: luxusní, ultračisté a usedlé. „Náš Eda miluje les a zahradu, které zná z chaty u prarodičů, tam je nejspokojenější, vystačí si s klacky a kamínky,“ vypráví táta David a pokračuje: „Když už musí bydlet v Praze, tak jsme mu chtěli městský život maximálně zpříjemnit a nabídnout mu trochu dobrodružství. Proto jsme se rozhodli odejít z našeho hezkého 2+kk v moderním domě ve Vysočanech, ale s výhledem na O2 Arenu a obchodní dům. Věděli jsme, že to není udržitelné: velikost bytu, okolí, celkový způsob života. Tady si díky přízemí napojenému na zahradu mnohem víc uvědomujeme každý den, vnímáme počasí a jsme v kontaktu s tím, co se děje venku, v létě i v zimě. To je super. Nikdy předtím jsme to takhle intenzivně necítili. Je to pro nás úplně zásadní a pozitivní změna.“ Dům má tři podlaží. Razantní změny v dispozici se odehrály hlavně v přízemí u kuchyně s jídelnou a obýváku, drobnější pak v patře při zvětšení koupelny, kde je ještě dětský pokoj a ložnice, a v druhém patře, jehož klíčovým prostorem je Davidova pracovna. Stůl tu má ale i Albína a podkroví příležitostně funguje i jako prostor na cvičení a hostinský pokoj. Je tu také spousta úložného prostoru.

Práce z domova je konečně radost

„Albína je právnička, já ale pracuju z domova, jsem produktový manažer. Možná to zní nudně, že jsem pořád zavřený v podkroví, ale jsem tu rád a maximálně spokojený. Trávím tady klidně i deset hodin denně (s chutí). Vyběhnu jen na rychlý oběd, většinou šoupnu rybu do trouby a napařím si brokolici. Ale našel jsem si už asi pět dalších míst v domě, kde mi práce jde taky dobře od ruky – parapet v Edově pokoji, jídelní stůl v přízemí, gauč nebo integrovaná lavička před domem. Proti chození do kanceláře je to ráj,“ vypočítává David. Kdo si na svůj vlastní pokoj teprve zvyká, je malý Eda. „Přes den si daleko radši hraje v přízemí, kde jsme většinou i my. Pořád je na soukromí asi moc malý. Občas máme sedánky ‚táta a syn‘ právě u mě v podkroví, kde to miluje. Odneseme si tam dvě skleničky kombuchy a čteme si. Noc tráví u nás v posteli. Ještěže jsme pořídili extra širokou, která má 260 centimetrů,“ směje se David. Všichni se těší na brzké léto, kdy se rozjede kolotoč návštěv, protože zatím na nic takového nebyl čas ani počasí, aby se mohlo sedět venku. „Je pro nás velmi důležité setkávat se s dobrými přáteli a chceme to i kvůli synovi. Jsme za naše mikrozahrádky moc rádi. Pozemek má východo-západní orientaci, takže ranní káva se odehrává na sluníčku před domem a od května do září většinou večeříme vzadu na terase,“ dodává David.