Nová zahrada Oudolf Garten zve návštěvníky na toulky mezi třicet tisíc rostlin

V německém městě Weil am Rhein sídlí výrobní kampus značky Vitra. Jsou tu umístěny výrobní haly, ale také budovy, které slouží specifickým výstavním účelům a jako celek je Vitra Campus přehlídkou staveb špičkové světové architektury. Celý areál je koncipován jako kultivovaný a kultivující, přívětivý, pobytu zvídavých návštěvníků otevřený prostor, jehož záměrem je poskytnout poznání a zážitek z kvalit moderního designu a architektury. Právě zde je totiž kolébka ikonických nábytkových kousků za posledních 200 let. Vznikla zde slavná židle Vienna Coffee House z devatenáctého století od Thoneta, kousky od Le Corbusiera nebo Charlese a Ray Eamesových, Panton Chair dánského designéra Vernera Pantona, až po ikony současného designu. Dnes vás ale do ojedinělého kampusu, který je plný jedinečné architektury, nezveme kvůli budovám, ale kvůli jejich okolí. Mezi budovouVitraHaus a výrobní halou od Álvara Sizy totiž vyrostla zahrada o ploše 4 000 m², která rozhodně stojí za návštěvu. 

Konec konvencím

Holanďan Piet Oudolf, který je autorem tohoto kouzelného místa, je pokládán za průkopníka generace zahradních designérů, kteří na konci 80. let začali zpochybňovat konvenční přístup. Tradiční způsob zakládání zahrad se jim zdál příliš dekorativní a náročný na pracovní sílu i zdroje. Místo toho začal používat nenáročné trvalky, keře a křoviny, traviny a divoké květiny, které byly jako zahradní rostliny dlouho ignorovány, a upřednostňovali také nekonvenční prostorové rozmístění výsadby. „Nechávám na druhých, aby řekli, kdo jsem. Pro některé lidi jsem prostě jen zahradník,“ říká Oudolf. Nicméně to je zahradník, jemuž bylo v posledních desetiletích svěřeno vytvoření veřejných zahrad po celém světě, včetně zakázky pro Hauser&Wirth Somerset, Serpentine Gallery či Benátské bienále, a jehož projekt High Line v New Yorku přinesl nový pohled a debatu o zahradách ve městě.

Divoká a nezkrocená příroda

Oudolfovým projektům je společné to, že krajina působí divoce a nezkroceně, která by ale bez důkladného plánování nemohla fungovat. Jeho designy si hrají s určitými společenskými představami o divočině. „Vlastně se jen snažím přeměnit lidské fantazie ve skutečnost,“ říká Oudolf. Jeho zahrady však vůbec divoké nejsou. Spíš se snaží dosáhnout vyvážené kompozice nebo komunity, jak sám říká, rostlin s různými silnými a slabými stránkami a odlišnými obdobími květu a životních cyklů, takže jeho zahrady poskytují smyslový zážitek po celý rok a zdůrazňují tlení stejně jako období hlavního květu. To si žádá důkladnou organizaci včetně přesného časového harmonogramu a intenzivního hledání vhodných rostlin, a samozřejmě také tradiční schéma výsevu, které v případě Pieta Oudolfa vypadá jako hotové umělecké dílo. Bylo zde použito na 30 000 rostlin. Cílem zahrady je odvést návštěvníkovu pozornost od budov k zemi a navodit stav inspirující dezorientace. Návštěvník bloumá mezi rostlinami po vinoucích se cestičkách a marně hledá přísnou geometrii s rovnými liniemi a jasným ústředním bodem. „Nechci, aby lidé zahradou jen procházeli, ale spíš, aby se v ní ztratili,“ říká Oudolf, který by rád návštěvníkům zahrady navodil stejné zážitky, jako zažívá on: a to především setkání, které je jak estetické, tak emotivní.

Kdo je Piet Oudolf:

Bývalý barman a prodejce ryb se narodil v roce 1944 v Haarlemu. Dnes je považován za jednoho z nejvlivnějších zahradních architektů. Zejména ve Švédsku, Velké Británii a ve Spojených státech si svou prací získal značný věhlas. Jeho nejznámějším dílem je úprava památníku na počest osob,  kteří zemřeli při útocích 11. září 2001. Oudolf vnímá rostliny jako něco víc než organickou hmotu, kterou používá ke zkrášlení svých zahrad. Jeho vztah se světem rostlin hraničí s obsesí, jak sám říká. Odbornými znalosti se vyrovná botanikovi, ale používá je na způsob divadelního režiséra. „Rostliny vnímám jako osobnosti, které mohu využít a rozmístit podle jejich vzhledu a chování. Každá z nich „hraje“ sama o sobě, ale nakonec z toho musí vzniknout zajímavá hra.“