Když se Jiří zamiloval do mini domků, trochu se bál o svém nápadu své přítelkyni říct. Jeho touha ale s každým shlédnutým dílem pořadu Living Big In A Tiny House rostla a rozhodl se, že si zkrátka jeden takový postaví. Ke svému projektu ale přistoupili po svém.
„Náhodou jsem na YouTube narazil na pořad Living Big In A Tiny House. Bryce Langston z Nového Zélandu v něm navštěvuje malinkaté domky po celém světě a natáčí rozhovory s jejich majiteli, kteří si je často postavili úplně sami. Hltal jsem každý díl. Je až neuvěřitelné, co jde do malého prostoru vměstnat. Přítelkyně mě neustále varovala větou: “Ať tě to ani nenapadne.” V tu chvíli mě to opravdu ani nenapadlo. Jenže pak přišel další pořad Tine House Nation na Netflixu. Jednoho rána jsem se probudil a najednou jsem si chtěl postavit vlastní domek,“ vypráví Jiří Rokoský. „Elišce jsem nejprve nic neříkal, abych ji příliš nevyplašil. Ve skutečnosti to bylo ze strachu o svůj život. Po večerech mi ale v hlavě zrála představa, jak by mohl domek vypadat. Hodil jsem na papír jednoduchou vizualizaci a představil ji Elišce. K mému překvapení se nadchla velmi rychle a řekla mi, že do toho jdem. Odmala mám v koutku hlavy malinkou představu sebe jako architekta, takže plnění snu mohlo začít.“ Rozhodli se, že si svůj domek postaví po svém. „Bylo jasné, že když už to budeme dělat sami a po svém, tak musíme tvůrčí svobodu využít naplno. Na tom panovala shoda od samého počátku. Nechceme klasickou dřevostavbu, nechceme maringotku, chceme být jiní v tom, z čeho bude tiny domek postaven a jak bude vypadat exteriér a interiér. Volba padla na námořní kontejner. Je to trochu výzva. V Česku se k bydlení zatím tolik nepoužívají, zatímco ve světě už frčí, tak to nějak musí jít udělat,“ popisuje Jiří. V té době už měli s Elišou kompletně vymyšlenou výslednou podobu interiéru. „Při návrhu jsme se drželi hesla Ludwiga Mies van der Roheho, že less is more. Design chápeme jako kombinaci funkce a vzhledu. Zkrátka to musí být snadno použitelné a musí to hezky vypadat, což jsou i přes svoji subjektivní stránku částečně objektivizovatelné disciplíny.“
Základním komponentem se tedy stal vyřazený 40 HC kontejner, který má na délku 12 metrů a na výšku 2,7. Do něj se musela vějít prostorná koupelna, útulná ložnice a obývací pokoj spojený s kuchyní. Cílem bylo interiér propojit s okolní přírodou. Proto veliká okna a ložnice blízko nebi. Samotná realizace byla pro Jiřího i Elišku velkou výzvou. „Sami ani moc nechápeme, že jsme to dokázali vyrobit za rok o víkendech. Sice milujeme architekturu a design, nicméně jedna věc je něco si prohlížet na výstavě, druhá věc je si něco sám načrtnout a jiný vesmír je to vlastníma rukama proměnit v realitu. Eliška je ekonomka, takže má ráda čísla a tabulky. Já jsem advokát, který spolupracuje např. se společností ThePay, řešíme tedy placení na internetu a e-commerce. Ani jeden z nás nemá s architekturou žádné praktické zkušenosti a s ručními pracemi pouze tak v rozsahu přidělat poličku,“ vypráví Jiří. „Nakoupili jsme nářadí a pustili se do práce. Za víkend se nám podařilo vyřezat všechna okna. Další víkend byla svařená konstrukce z jeklů, která ponese kontejner v místě, kde ho odřízneme a ten další víkend byl o 2,5 metry kratší a stále držel pohromadě. Neuvěřitelný úspěch. Ze začátku bylo tempo opravdu vysoké. Všechno nás bolelo, ale hnali jsme to i přes neustálou nepřízeň počasí. Pořád lilo, ale pořád. Mimo bublinu Rocksky Housu naplno propukl koronavirus. Nás však kontejner držel duchem úplně v jiných myšlenkách a doslova zoceloval. Začali jsme 1. 5. 2020. Elišku jsem udržoval v domnění, že za pár měsíců je vše hotovo, i když mi bylo jasné, že pokud to stihneme do zimy, bude to extra úspěch. I já se mýlil, protože se to protáhlo až do července 2021. Jednoznačně za to mohla naše nezkušenost, občasné omyly, předělávky a úbytek sil. Druhý půlrok už byl fyzicky opravdu náročný. Oba jsme v pracovní dny po celou dobu normálně pracovali a víkendy trávili na kontejneru. Na odpočinek zkrátka nebyl čas. Vůle Rocksky House dokončit byla naštěstí silnější, i když to byl občas těžký souboj.“
Rocksky House vyniká především pečlivě promyšlenými detaily. „Snažili jsme se jich do Rocksky Housu dostat opravdu hodně. Aby každého, kdo se ocitne uvnitř, nutily přemýšlet. Aby podněcovaly chuť něco vytvořit. Uvnitř je starý funkční psací stroj, předválečný dalekohled, Polaroid, repráček Marshall. Všechno, co nějakým způsobem odkazuje do historie, ale zároveň se dá používat i dnes. Uvnitř je spousta mosazných prvků. Tento materiál dotváří myšlenku bílá, černá, dřevo, železo. Krásně funguje s ostatními materiály a barevností dotváří pocitu luxusu v malém jednoduchém prostoru. Není náhodou, že vybavení je laděné do stejných barev. Dokonce i příbory máme v mosazném provedení.“ Výhodou tohoto mini domku je možnost užívat si pobyt vevnitř i venku, nebo tak nějak napůl. Obzvlášť večery nedaleko Lipnice nad Sázavou stojí za to. Ostatně můžete to zkusit na vlastní kůži. Domek je možné si pronajmout a najdete ho v nabídce exkluzivních ubytováních na serveru Amazing Places. „Rocksky House je plně off-grid. Žije si vlastním životem a přejeme si, aby všichni, kdo ho navštíví, žili alespoň chvilku s ním. To byla pro nás od začátku nosná myšlenka celé mise. Aby návštěvníky zpomalil a možná v nich i probudil myšlenku o tom, jak málo stačí ke krásnému a plnohodnotnému pocitu. Vážíme si také přírody, která nám propůjčila některé stavební materiály a místo pro azyl. Od začátku jsme chtěli Rocksky House umístit někam, kde nebude nikomu překážet, zároveň bude blízko u zástavby a nebude škodit. Elektrická energie je 100% vyráběná ze slunce. Voda je získávána z deště a následně filtrována pro běžné použití a záchod je kompostovací. Nesplachuje se a produkty lze využít k tvorbě kompostu,“ uzavírá Jiří.
Jiří Rokoský
