Jak místní postavili svatyni, která propojuje tradici s modernou: Zbrusu nová kaple na jižní Moravě září nad vesnicí jako duchovní maják

„Nesvačilští po celých sto let toužili po kapli, po místě duchovního zastavení, po prostoru, kde by se mohli setkat ve společenství víry. Farář René Strouhal společně s farníky nesdílel jen tuto touhu, ale také vizi: přinést svému kraji stavbu, která by nejen utvářela okolní krajinu, ale měla by vliv na samotnou kulturu, společnost a dědictví tohoto místa. Tehdy jsem ještě netušil, že se tímto rozhodnutím vydávám na cestu dlouhou dvanáct let,“ vzpomíná autor projektu architekt Jan Říčný ze studia RCNKSK. Mírně zvlněná krajina jižní Moravy je zde rozlehlá, s nekonečnými lány polí. Vesnička Nesvačilka se od svého vzniku v době baroka příliš nerozšířila a zachovala prostor na vrcholku nad obcí, ke kterému zástavba graduje a je vidět zdaleka. Toto místo je jako stvořené k naplnění barokních principů zkulturnění krajiny – krajiny, kde široko daleko není vidět lesy ani skály, pouze hlínu a pole. „Použití přírodních, ale v této oblasti nedostatkových materiálů, jako jsou kámen a dřevo, působí symbolicky: dodat víru do vyprahlé krajiny. Zvolil jsem princip centrální stavby, která na vrcholku mezi poli působí jako maják, orientační bod v prostoru i v duchovním smyslu.“

Vyrostla z místního prachu a hlíny

Místní si vybrali jako patronku Pannu Marii Bolestnou, symbol utrpení, které prožívala. Její příběh a emoce se zrcadlí v prostoru. „Na místním prachu a hlíně, jež tvoří podlahu, stavíme chrám. Spodní část, rulové kameny, představují nás, neposlušné, tvrdohlavé a těžko tvárné lidstvo. Sedmero Mariiných bolestí – trámů pak směřuje z těchto kamenů vzhůru k nebi a propojuje nás s Bohem. Z nebe se pak na nás snáší závoj Mariiných slz, pláč nad námi. Jemná dřevěná konstrukce, protkaná drobnými okny, umožňuje, aby sluneční paprsky vždy pronikly do nitra kaple.“ Stavbu obklopuje prstenec křížové cesty doplněný jabloněmi, které tvoří také alej vedoucí ke kapli a sad za ní navazující na záhumenní. Stavba vychází z tradice a propojuje ji se současností. Konstrukce je inspirována středověkými stavebními postupy, které vstupují do dialogu s moderními technologiemi. Podlahu tvoří dusaná broušená hlína, stěny soklu lomový kámen. Nosná lamelová konstrukce z tisíce dřevěných prvků tradičně spojovaných na čepy a klíny je vytvořena pomocí CNC frézy. Ručně tesané trámy, dlouhé patnáct metrů, volně protínají prostor a podpírají střechu, kde vše korunuje ocelová věžička.

Místní lidé do stavby vložili spoustu energie a času

Při vstupu vás přivítají pět metrů vysoká vrata, za nimiž se otevírá dynamický prostor. Perspektiva trámů spolu s okolní lamelovou konstrukcí táhne vzhůru. Kaple není ukotvena v čase – netušíte, kdy byla postavena. Vnímáte její výraz, hru světla, akustiku i vůni. Materiály jsou přirozené, haptické, plné řemeslného doteku, snaží se Vás odvést mimo každodenní všednost. Důležitou roli při volbě materiálů hraje i jejich schopnost krásně stárnout – aby čas jejich povrchům neubíral, ale naopak přidával na kvalitě. „Stavba byla kompletně financována z darů, což prodloužilo dobu výstavby. Tento čas mi ale umožnil nejen kriticky přehodnocovat vlastní návrh, ale také důkladně promyslet technické i významové stránky projektu a realizovat ho s pečlivostí. Úzké propojení se staviteli a důraz na specifické detaily vedly k tomu, že jsem zpracovával nejen prováděcí, ale i výrobní dokumentaci, řešil výrobní postupy a optimalizoval proces v závislosti na finančních a technických možnostech. Stavba byla provedena ze značné míry svépomocí. Místní lidé a pan farář René Strouhal do ní vložili mnoho energie, času i zdrojů. Tímto všem chceme poděkovat za vytrvalost na dlouhé a ne vždy snadné cestě k dokončení. Stavba od letoška slouží věřícím. Stále je však možné přispět na zbudování varhan, které prostor rozeznějí,“ uzavírá architekt.