Kreativní umělkyně přetvořila viktoriánský londýnský dům podle svých představ. Dnes je plný originálního umění, barev a rostlin.
Když londýnská umělkyně a designérka Morag Myerscough v roce 2005 narazila třípodlažní hospodu v Hoxtonu, která byla na prodej, nerozmýšlela se ani chvíli a objekt koupila. „Bydlela jsem v Clerkenwellu a pracovala v nedalekém studiu, ale nakonec jsem se rozhodla, že chci najít místo, kde bych mohla žít i pracovat. Jednou cestou z práce jsem hleděla do okna realitní kanceláře a uviděla inzerát. Budova byla pokryta graffiti, ale líbil se mi její vzhled s velkými místnostmi. Vyrostla jsem v klasickém britském řadovém domě v Holloway, takže mám odpor k úzkým a stísněným místnostem,“ vzpomíná Morag. Budova pro ni byla čistým malířským plátnem, na kterém se rozhodla vytvořit svůj malý svět. Horní patro si zrekonstruovala pro osobní bydlení s možností vyjít na velikou střešní terasu, zatímco se přízemí proměnilo ve velké studio. Za 15 let, co zde Morag bydlí i se svým uměleckým partnerem Lukem Morganem, dala domu svůj typický otisk, oživila jeho fasádu pro ni charakteristickými geometrickými vzory a interiér změnila v barevný koktejl starého a nového.
„Dům jsem si zamilovala na první pohled, přesto vyžadovalo velkou dávku představivosti velký prostor zařídit taky, aby se skutečně proměnil v můj domov snů,“ vysvětluje. „Hlavní budova je viktoriánská. Obytnou část jsem vytvořila v prvním a druhém patře. Srdcem budovy je velký obývací pokoj ve tvaru písmene L, na jehož jednom konci je kuchyň, na druhém jsou veliká okna.“ Nad tímto prostorem je střešní terasa orientovaná na jih. V přízemí byly dva obrovské studiové prostory s výškou stropu čtyři a půl metru. V zadní části byla veliká vrata, kterou zřejmě využívali designéři automobilů, kteří zde působili v 70. letech. „Pár let patřil dům Tomu Watkinsovi, manažerovi chlapecké skupiny East 17 a skutečně jsme tu některé poklady z této éry našli. Těsně předtím, než jsme se nastěhovali, prostor využívali kameníci, takže jeden z ateliérů byl plný mramoru.“ Interiér vyžadoval hodně úprav, bylo potřeba měnit podlahy, malovat, uzpůsobit dispozice. „Mnoho lidí si myslí, že každý kout mého domu je pestrobarevný, ale spousta zdí je ve skutečnosti bílá a umístit vlastní práci v domě mi trvalo hodně dlouho. Nikdy jsem si nemyslela, že toto místo prodám, ale pokud to neuděláme teď, nakonec tu zůstaneme navždy,“ vysvětluje s lehkou melancholií v hlase. „Vždy jsem toužila po veliké zahradě, kde budu pěstovat zeleninu a ovoce a kolem bude pobíhat náš pes Elvis. Myslím, že nadešel ten správný čas tento sen uskutečnit. Chceme náš domov předat někomu, kdo ho bude milovat stejně jako my. Nabízí spoustu možností – přední část je možné přetvořit na obchod, restauraci, nebo galerii.”
