Prostorný pařížský loft v industriálním stylu patří herečce Camille Razat. Září v populárním seriálu Emily in Paris a na rovinu: fanoušky prý okouzlila víc než hlavní postava.
Narodila se v Toulouse, miluje svého přítele, minimalismus a Paříž, kam ji před pár lety kvůli natáčení seriálu zavál vítr. „Mám velké štěstí, že dělám práci, která mi přináší radost. Seriál je úspěšný a po letech intenzivního pracovního nasazení jsem našla konečně klid na to, se usadit a pořídit si tenhle skvělý byt,“ říká Camille a pokračuje: „Když jsme do objektu bývalého pivovaru poprvé s Etiennem přišli, byli jsme úplně vedle z velikosti prostoru. Developer v projektu sliboval, že zachová industriální charakter místa, ale zároveň chce do bytů dostat útulnou domácí atmosféru. Znáte to, znělo to jako klišé, ale ono se to skutečně povedlo! Koupili jsme třípodlažní byt orientovaný do vnitrobloku a překvapila nás kvalita a pečlivost, s jakou bylo vše dotažené. Perfektní betonové stěrky, skvěle restaurované stropy, nové dubové podlahy a repliky původního zábradlí a radiátorů. Prostě nádhera! Výsledné doladění interiéru už ale bylo na nás. Já toto vybalancovat neumím, takže jsem s nadšením kývla na nabídku designérů z Westwing, kteří mi pomohli s výběrem nábytku, textilií, barev i finálním stylingem.“ Camille chtěla především pohodlné kousky a přírodní materiály příjemné na dotek. A protože má slabost pro designové solitéry, tak i sem si jich pár vybrala, včetně několika vintage zrcadel. „Vsadili jsme na jednoduchost, až strohost prostoru, která zafungovala jako originální kulisa pro moderní doplňky. Vše stojí na kontrastu a kombinování, třeba měkkých textilií a ‚syrových‘ materiálů, což interiéru dodává autenticitu. A ta je moc důležitá, protože nám připomíná, že dřív tohle místo taky žilo, i když úplně jinak,“ říká Camille.
Industriální náladu zdůrazňují brutalistní lampy v retro designu. Měkce podsvětlená nika se zase stará o ambientní atmosféru. „Kuchyň je skutečně velkorysá a pohodlná, teď se ještě naučit pořádně vařit,“ směje se Camille a dodává: „Baví mě střídání povrchů, miluju betonovou stěrku, dřevo, lesk i mat a tady mám všechno pohromadě, přitom v příjemné minimalistické harmonii.“ Na rozdíl od své seriálové postavy, která je součástí komplikovaného milostného trojúhelníku, se Camille může pochlubit šťastným vztahem s fotografem Etiennem Baretem. Žijí spolu už rok a půl a podle jejích slov je spojuje hlavně vášeň pro umění, hudbu, fotografování a filmy. Etiennovy fotografie potřebují hodně prostoru. A když je chce sám vidět z ještě většího odstupu, stačí mu vyjít pár schodů do patra. Byt se nachází v prostorách bývalého pivovaru, z něhož zbyly jen obvodové stěny – a vnitřní prostory jsou nově rozčleněné. Původních artefaktů je tu jen pár, například betonové dílce schodiště, které vedly do bytu správce.
Originální je ložnice, která evokuje měkkost lesa s dominantní smaragdově zelenou a podobá se dámskému kabinetu vykládanému sametem. „Etienne si na naše ‚mechové‘ doupě dlouho zvykal. Byl to můj nápad, mám originalitu a extravagantnost ráda a odstíny zelené mě uklidňují. A když otevřeme okno do zahrady, slyšíme ptáky a mňoukání koček. V centru Paříže! Přijde mi to neuvěřitelné,“ svěřuje se Camille. Na ochozu kolem schodiště byla prý dříve účtárna s úřednickými kójemi. „Je to zvláštní pocit, že sem někdo chodil do práce. Cítím tu zvláštní atmosféru a je to asi jediné místo v domě, které mi přijde trochu stísněné. Etienne je v pohodě, mívá tu neformální pracovní schůzky a celkem si tu lebedí,“ říká Camille. Na pianino v prostoru naproti ložnici hrají oba. Etienne sedává na stoličce, Camille raději na čalouněném pufu z Westwing. Z domu dýchá genius loci, který umocňuje třeba tahle repasovaná skoro sto let stará omítka na stěně v chodbě. Poslední patro mezonetového loftu si zabral Etienne a zařídil si tu hudební ministudio, zkušebnu a pracovnu v jednom. Hodně členitý i namáhaný prostor si přímo říkal o zklidnění v podobě podlahy z betonové stěrky. Akustiku příjemně změkčuje policová stěna z masivního dřeva.
Článek vyšel v časopise Marianne Bydlení, redakčně upraveno.
