Lucie je maminka na mateřské dovolené. Se svou rodinou žila v pronajatém bytě, který přestal vyhovovat. Hledali proto nějaký domek, a nakonec se jako ideální řešení ukázalo přestavět si podkroví v domě jejího manžela.
„Žijeme v malé vesničce Zaječice u Chrudimi, kam jsem se přestěhovala za manželem, který odtud pochází. Já vyrůstala nedaleko v malém městě jménem Třemošnice uprostřed Železných hor,“ vypráví Lucie. „Nyní jsem maminka na mateřské dovolené, kam jsem si odskočila na pár let z mé původní pracovní profese zdravotní sestry v Hospici.“ Prvních 7 let žila s manželem, později i s dětmi v malém pronajatém bytě. V tu dobu hledali nějaký starý dům k rekonstrukci. „Za těch pár let se tu v Zaječicích ale nenaskytlo nic vyhovujícího, až jednou jsme přijali nabídku od rodičů manžela přestavit si podkroví v jejich domě s velkou zahradou. Byla to pro nás cesta nejmenšího odporu, hlavně po finanční stránce, kdy jsme si nemuseli nikde nic půjčovat a nežít tak na dluh. Bydlíme tedy ve dvougeneračním domě, společně s rodiči manžela něco málo přes rok.“
Celá rekonstrukce podkroví trvala asi třičtvrtě roku. Vše budoval svépomocí hlavně manžel Lucie s jejím tchánem. „Málokdo by řekl, že v místě, kde je nyní naše malá podkrovní koupelna i s toaletou, byla kdysi jen prostorná chodba. A z původní větší ložnice jsou teď dva dětské pokojíky, vlastně zatím jeden, druhý ještě čeká na realizaci, začneme budovat na jaře.“ Hlavní dominantou podkroví jsou krásné staré trámy, které se musely obrousit, posunout a znovu namořit. „Trámy určily, jakým směrem se bude zařízení interiéru ubírat. Měla jsem jasnou vizi, že to tu zařídíme do takového toho trochu rustikálního a boho stylu. Máme rádi přírodu, a tak se rádi obklopujeme hlavně přírodními materiály a zemitými tóny. Největší radost mám z jídelního stolu, co už něco pamatuje, je po prababičce manžela a je to naprostý unikát.“
S atypickým prostorem si museli poradit v kuchyni. „Někdo by mohl postrádat vrchní kuchyňské skříňky, které se do podkrovní kuchyně nijak nevmáčknou, ale mně to takhle naopak vyhovuje. Pro nás lidi menšího vzrůstu je to velmi pohodlné ,“ směje se Lucie. „S manželem jsme zřejmě dostali z hůry nějaký dar šikovnosti a rádi si vše tvoříme sami. On dělá ty stavitelské věci a rád pracuje se dřevem, já zase ráda vyrábím dekorace, které občas doplním nějakým koupeným dražším kouskem. Třeba zrcadlo nad skříní složené z lepených klacíků je má práce, pletené deky a polštáře z merino vlny, a spousta dekorací v dětském pokojíku naší čtyřleté slečny. Na mateřské mám spoustu času leccos někde na Pinterestu a Instagramu okoukat, abych se později mohla inspirovat,“ vysvětluje Lucie, která pro svou dcerku vyrobila například baldachýn, povlečení, deku, háčkovaný medvědí koberec, skřítky, kapsář na postel, nástěnné dekorace, nebo vílu na měsíci na baldachýnu.
Většinu nábytku, který doma mají, pořídili v běžných obchodních řetězcích s nábytkem. „Postel v ložnici je od našeho blízkého známého z rodinné firmy Postýlkov.cz. Konferenční kulatý stolek, na který se mě ostatní často ptají, je z krásného interiérového studia na Moravě - Marek Obadal Interior. Stále tu je a vždycky bude co měnit. Do budoucna tu proběhne ještě určitě pár úprav a řadu věcí musíme dokončit. Těším se, až budu zařizovat pokoj pro syna, kterému je rok a půl. Abych se doma cítila dobře, je pro mě určitě velmi důležitá klidná, čistá, harmonická domácnost, souhra detailů, zemité hřejivé tóny, prostě takové to útulno, a hlavně spokojená rodina. To je to pravé hygge.“
Lucie Kvasničková
