„Dům je vícepatrový. Nahoře vznikla ložnice pro všechny děti. V přízemí je velký obytný prostor, kde se schází celá rodina a kde se žije. Jak architekti, tak majitelé mysleli na to, že je potřeba mít víc dětí neustále po ruce, ale zároveň je nemít neustále s hračkami v obývacím pokoji. Proto vznikla v přízemí poměrně prostorná herna,“ vysvětluje interiérová návrhářka Monika Brožík.
Herna plná hraček, ale i fyzio pomůcek
Herna však zdaleka neplní jen funkci pokoje plného hraček. Je zároveň tělocvičnou plnou fyzio pomůcek a cvičebních prvků – od overballů přes nášlapné prvky po pohybovou dráhu. Z klasického vybavení nechybí žebřiny nebo lano na šplhání a houpání. Pro uložení rozměrných cvičebních prvků jsou v herně atypicky velké vestavné skříně. K domácí výuce slouží tabule a stolečky s rostoucími židličkami.
„Vzhledem k tomu, že se v prostoru počítá se spoustou skákání, dupání, ale i možného padání, využili jsme do něj speciální podlahovou krytinu z recyklovaných pneumatik. Je velmi pružná, dokonce až tak, že jsme museli speciálně zpevňovat vestavné skříně, které na ní stojí. Její horní vrstvu tvoří vinyl, který nám výrobce potiskl dle našeho návrhu, volba padla na puzzle v barvě šachovnice,“ doplňuje Monika. V herně samozřejmě nechybí místo k odpočinku. To tvoří palanda ve tvaru domečku, která se dá zatažením závěsů proměnit v bunkr či obchůdek a zároveň poskytuje pro děti místo na čtení nebo odpolední spánek.
Tam, kde děti sladce spí...
Dětská ložnice byla plánovaná pro čtyři děti (v budoucnu). Návrhářka zvolila pro spaní palandy, u kterých navrhla spodní lůžko širší než horní – při uspávání a čtení si tak rodič pohodlně může lehnout vedle dítěte, případně se dvě děti společně pohodlně vyspí na spodní posteli. Spojující linkou ložnice a herny je tvar domečku, jehož obrys se vyjímá na vestavěném nábytku, na zdi, na tvaru knihovny. U nábytku se tvar střechy vypíchnul odlišným materiálem (dřevo dub masiv) vedle MDF či lamina v bílé barvě.
„Kolem postelí je po celé výšce zdi čalounění s LED osvětlením, které u každé postele tvoří počáteční písmeno jména dítěte, jež zde spí, ačkoli realita je jiná,“ doplňuje s úsměvem interiérová návrhářka Monika. Z barevné škály je v pokoji použita bílá, taupe, tyrkysová, bílá a modrá. V herně je jako doplňková použitá i energická žlutá. „Vzhledem k počtu dětí se do budoucna počítá s možným rozdělením ložnice na dva pokoje. Příprava je celá hotová, a přitom vůbec není vidět. Na stropě jsou sítě připraveny pro vybudování příčky, knihovna i komoda pod ní jsou rozdělitelné na dva kusy,“ dodává designérka.
Podobně se s postupnou přestavbou počítá i u herny, která se časem promění ve studovnu. „Tak, jak je ale prostor nyní připraven, vydrží rodině určitě pět až osm let, než bude nejstarší potřebovat více soukromí na část svých aktivit,“ zakončuje Monika.
