Typické pro anglickou zahradu
„Miluji, když se na zahradě objeví krokusy nebo růžový sníh padající ze sakury. Je to ten nejhezčí koberec na světě, líbí se i našemu synovi Hynkovi. Růžovou na zahradě doplňuje mandloň trojlaločná, která vztahuje ke slunci větve obalené květy. Ráda vytvářím sezonní kytice, ať už z vlastních výpěstků – na jaře třeba z čemeřic, modřenců, narcisků, tulipánů či hyacintů, v létě pak z růží a lučního kvítí –, nebo z pokladů posbíraných v přírodě, jako jsou třeba rozkvetlé větvičky trnky. Nechybí tu ani klidné místo s lavičkou z neošetřeného týku. Stejně jako Angličané, i Petra nechává dřevo přirozeně stárnout. Nalevo od lavičky se tyčí dřevěný obelisk. U nás v Čechách ho prý nesehnali, proto se výroby chopil Petřin manžel. Vzorem byla fotka, kterou pořídili v jednom britském zahradnictví. Teď se po něm pne hrachor a shora na vše dohlíží mohutná lípa. „Pro pocit soukromí jsme podél plotu vysázeli ovocné a jehličnaté stromy a okrasné keře. Na jaře se tu bílými kvítky pyšní tavolník a omamně voní fialové šeříky,“ říká Petra. Centrálnímu trvalkovému záhonu stejně jako celé zahradě vévodí růžovofialová barva. Řád i určité ohraničení dodávají záhonu kulatě zastříhávané buxusy. Právě ty jsou pro anglickou zahradu velmi typické.
TEXT: ZUZANA VESELÁ | FOTO: PETRA ŠTĚPÁNKOVÁ