Příběh domu pod Ještědem, který postavili v těch nejextrémnějších podmínkách

Příběh domu vypráví majitelé následovně: „Vše začalo objevením posledního stavebního pozemku na Rašovce před sedmi lety. Místo jsme již dříve znali, a jelikož jsme chtěli stavět co nejvýše směrem k Ještědu, vůbec jsme neváhali. Plno dalších prvků jsme již delší dobu nosili v hlavě: prosklené stěny, pohledový beton, strohý interiér, kovové prvky, zavěšený krb nebo otevřenou zahradu bez plotu. Kamarádi z ateliéru SAD zformovali původní ideje Ivety do návrhu domu. Jak se dům rodil, postupně jsme pochopili, že zkrátka nemůžeme dělat žádné kompromisy. Proto je dům obložený korkem a v proskleném rohu nestojí sloupek – statice a logice navzdory. Konstrukčně náročné stavby se ujala firma s tematicky stylovým názvem Ještědská stavební společnost, pod domem objevila vrstvu černého uhlí a nakonec vše dobře dopadlo položením posledního žulového kamene do dlažby.“ Název osady Rašovka je odvozen od slova rašit: Na jaře zde dochází k prudkému tání sněhu díky jižní orientaci ke slunci a příroda ožívá a raší viditelně dříve než v okolí. Místní horské mikroklima přímo na ještědském hřebeni je specifické rychlými změnami počasí, častým větrem a povětrnostními srážkami. Hluboko pod domem se nacházejí vápencové krasové útvary naplněné vodou, ke které sahá studniční vrt.

Čistota interiéru a barevná střídmost

Hlavní vstup je na západní straně. Přístup je po terénním schodišti podél porostlé kamenné zdi. Jinak kompaktní hmota domu je na východním štítu zcela otevřena a její celoprosklená stěna je zešikma ustoupena za obrysovou hranu. Maximalizuje se tak plocha výhledu a vzniká zastřešená terasa. Ta přiléhá k jižní straně, kde je do hmoty domu prolomen další otvor na celou výšku podlaží. Prosklení se potkává ve dvou třetinách tohoto otvoru s prosklením východního štítu, a to bez rohového sloupku. Roh tvoří posuvné portály, které je možné roztáhnout a postupným přechodem přes terasu zcela spojit hlavní obytný prostor se zahradou. Rovněž všechny další obytné místnosti přízemí, včetně koupelny, se prosklenými otvory na jižní straně otevírají krajině. Reliéfní fasádu tvoří desky z portugalského expandovaného korku proměnlivé tloušťky, které se střídají ve vertikálních pásech. Tento materiál nebyl dosud v ČR takto použit. Sedlová střecha je z falcovaného hliníkového plechu antracitové barvy. Stropy a obvodové stěny byly odlity z pohledového železobetonu, vnitřní příčky jsou cihlové, omítané. Podhled střechy je obložen bělenou březovou překližkou, od krovu je zavěšený francouzský otočný litinový krb, dominantní prvek interiéru. Celkový prostý ráz domu dotváří tmavá hnědočervená podlahová stěrka. „Interiérový design domu s vnitřními dispozicemi místností možná vznikl dříve než dům samotný,“ říká Iveta Zachariášová, interiérová architektka, spoluautorka celého projektu a zejména interiéru. „Díky mé dlouholeté praxi mně bylo mnoho věcí a funkčních aspektů jasných hned od začátku a řešili jsme v podstatě jen sladění s konstrukcí domu a otevření domu do okolního prostředí skleněnými stěnami. Světlo, prostor, čistota interiéru a barevná střídmost mě zavedly především do studií Konsepti a Ligne Roset, na kterých je postaven základ vnitřního vybavení nábytkem.“