Na první pohled vypadala stodola tak, že bude snadné jí vdechnout nový život. Při přípravě projektu ale vyšlo najevo, že realizace bude mnohem náročnější.
Devadesát let starý dům neměl pořádné základy a krov by zatížení novou střechou nezvládl. Betonové tašky, které se měly znovu použít, se rozpadaly při pouhém dotyku a špatně na tom byly také vlhké podlahy a stěny. Samotný objekt stodoly byl původně rozdělen na 3 části, které se také propsaly na fasádu. Sklad sena zabíral celou výšku budovy, následoval průjezd a sklad s místností majitele. Do takového stavu přišel architekt Jan Mackovič a spoluautor návrhu Martin Mihaly z ateliéru „mackovič architecture“. Nabízelo se hned několik možných řešení. Jedním z nich byla možnost zachovat maximum z původních zdí, vyměnit krov a dostavět zbytek stavby, druhou možností bylo postavit repliku původní budovy. To druhé řešení se nakonec ukázalo jako vhodnější.
„Původní stodola se skládala ze tří částí viditelně propsaných i na fasádě. Hospodáři kdysi stačila jako zázemí jedna uzavřená místnost. Prostor na ukládání sena nad ní byl otevřený do krovu a připomínal velkou schránku. V této části byla klasická venkovská okna s trojdělením. Na fasádě jsme jejich tvar ponechali, stejně zůstal na svém místě bývalý průjezd, nově prosklená hliníková fasáda z obou stran. Třetí část domu bývala bez oken. Zvolili jsme znova kontrast. Okna tu dnes jsou a vycházejí z potřeb současné dispozice. Jsou čtvercová a záměrně zvýrazněná plechovým lemováním, což dům řadí k současné architektuře,“ vysvětluje architekt Jan Mackovič. Celkem tři průhledy až do střechy nasvěcují vložené patro: světlíky vedou z předsíně, jídelny a obývacího pokoje. Dům má obytné přízemí s kuchyní a jídelnou, v patře jsou ložnice rodičů, šatna, společná koupelna a dva dětské pokoje. Do otevřeného prostoru je jako artefakt vložené patro obložené deskami s javorovou dýhou. Světlé odstíny „rozbíjí“ tmavý servisní box natřený omyvatelnou malbou. Vešly se do něj toaleta, sklad, technická místnost. Na box navazuje moderní verze tradiční pece, kterou postavilo Kamnářství Tomáš Jíra z Hrusic. Požadavkem majitelů byla knihovna. Za je nakonec vyrobená ze stejného dřeva jako schodiště a komplikovanou konstrukci vyrobili v Truhlářství Andrle. Slouží nejen jako knihovna, ale má také funkci úložného místa: šatní skříně, prostorných zásuvek, současně stěny oddělující předsíň či knihovnu směrem k obývacímu pokoji.
Zdroj informací: architekt Jan Mackovič a spoluautor návrhu Martin Mihaly z ateliéru „mackovič architecture“
architekt Jan Mackovič a spoluautor návrhu Martin Mihaly z ateliéru „mackovič architecture“
