Stavení, které dlouho sloužilo brigádníkům, kteří sem jezdili na žně, nadchlo manželé. Ti se rozhodli nenechat se odradit jeho neutěšeným stavem a pustili se do rekonstrukce. Pomocí architektů z něj vytvořili úchvatné místo, kde i vy můžete strávit pohodový čas.
Představte si suchý bodlák, který se mávnutím kouzelného proutku změní v zářivě žlutou pampelišku, kolem níž to najednou radostně bzučí jako ve včelím úle. Tak takhle nějak by se dala popsat proměna sedmdesát let starého stavení v Praze–Vinoři, která vznikla z iniciativy Martiny a Petra. „Nápad na Dům v poli přišel před dvěma lety. Byla jsem na rodičovské dovolené se dvěma dcerami a měla jsem pocit, že už je to celá věčnost. Cítila jsem potřebu se v něčem důležitém angažovat, a tak mě napadlo zvelebit poválečný dům, který patří zemědělské firmě, jejímž spolumajitelem je můj manžel. Chtěli jsme tu vybudovat komunitní centrum pro maminky s dětmi, místo, kde budou moci trávit volný čas,“ vypráví Martina. S rekonstrukcí oslovili architekty Víta Markvarta a Naďu Klimešovou ze studia Dílna architektury a celá realizace proběhla relativně levně – architekti vyšli vstříc prosbě, aby se využil materiál, který měli manželé léta na svém vlastním dvoře. „Na tu dobu vzpomínám moc ráda. Byla covidová pandemie a díky stavbě a současným úpravám zahrady jsme úplně zapomněli na starosti s tím spojené. Zkrátka na to nebyl čas. Museli jsme strhávat stropy, vyztužit krovy, udělat střechu, položit nové podlahy a zbrousit trámy,“ vzpomíná Martina. Také se zařízením interiéru z části pomáhali architekti. „Chtěli jsme, aby to tu mělo moderní šmrnc, spíš méně věcí, a vše se dalo dobře udržovat v čistotě.“
Z návrhů vznikly krásné skříně, dvě kuchyňské linky z lamina a ostrůvek s deskou z dubového dřeva. Architekti pak vnesli i prvek, který je pro tento dům signifikantní – žlutá okna a dveře. Od nich se pak Martina odrazila při dolaďování jednotlivých místností, což jí přinášelo největší potěšení. „Interiéry mě vždycky bavily. Miluji časopisy o bydlení, nikdy jsem ale neměla možnost něco realizovat. Až doteď. Snažila jsem se tu v rámci úspor vkusně propojit staré věci s designovými. Velkou radost mám třeba z dýhových lustrů, o nichž si myslím, že sem barevně i stylově skvěle zapadly,“ pochvaluje si. Také zahrada kolem domu byla pro manžele vítaným odreagováním. Kromě trvalkových a zeleninových záhonů tu nechali vybudovat přírodní dětské hřiště se skluzavkou, pískovištěm, houpačkami a pavoučí sítí. A jak vypadá výsledek v interiéru? Přízemí tvoří dvě místnosti: společenská kuchyň a velký sál..Protože tu mělo být centrum pro maminky s dětmi, je tu jedna menší a jedna větší koupelna se třemi dětskými toaletami. „Plán centra jsme ale brzy opustili. Covid nám hodil klacky pod nohy a my věděli, že to bude finančně neudržitelné. Rozhodli jsme se tedy dům pronajímat na společenské akce – třeba narozeninové oslavy, teambuildingy nebo dětské party. S manželem se tady ale angažujeme stále. Vysadili jsme brambory a také nám tu běhají slepičky. Je to pro nás taková chata, kam si rádi jezdíme vyčistit hlavu,“ říká na závěr Martin.
TEXT: ZUZANA VESELÁ | FOTO: MARKÉTA ŠINDLEROVÁ PHOTOGRAPHY
Marianne Bydlení
