Viktória Holečko je přesvědčená, že jim jejich vysněný dům poslal osud do cesty. Však si taky na něj museli počkat. Zařídili ho ve svém oblíbeném francouzském vintage stylu a vtiskli staré budově osobitý charakter.
Před šesti lety jsme s manželem začali přemýšlet o vlastním bydlení, ale ceny domů na Slovensku byly doslova šílené. Dost nás to při hledání demotivovalo. V té době jsem se doslechla, že v Maďarsku mají nemovitosti za mnohem přijatelnější ceny. Začali jsme tedy podnikat výlety po vesničkách a ohlížet konkrétní nemovitosti. Dá se říci, že jsme viděli téměř vše, co bylo v daný čas na prodej, ale žádný dům nesplňoval naše představy. Když jsme už chtěli s hledáním domů přestat, tak jsem našla jeden, který mi padl do oka. Realitní makléřka totiž k inzerátu přidala i pár fotek z vesnice v níž se dům nacházel. Tradiční architektura obce a vesnice plná stromů a zeleně byla dokonalá. Ale byl na můj vkus daleko od Košic a tak jsem inzerát zavřela. O pár dní později mi zavolal manžel, že našel super dům. Byl to přesně ten, který jsem já zavřela. Takže šli jsme se na něj podívat, a nakonec jsme ho i koupili.
Paradoxem je, že v den, kdy jsme od něj dostali klíče, jsme našli jiný dům – náš DUM SNŮ. Realitní makléřka z mého vyprávění věděla, že jsem milovnice provensálského stylu, a proto nás vzala "na inspiraci" k jinému domu v rámci vesnice. Byl opuštěn, zanedbaný, s metrovou plevelem kolem (do interiéru jsme se ani nedostali), ale pro mě byl dokonalý! Zůstala jsem stát s otevřenými ústy a srdce mi šlo vyskočit z hrudi. Ani nevím popsat ten pocit, ale bylo to osudové setkání – no dům nebyl na prodej. Tři roky jsem ho chodila pravidelně obdivovat a snít o něm, až jsem se doslechla, že je na prodej. Dohodli jsme si obhlídku a definitivně jsme se utvrdili v tom, že je to náš vysněný dům.
Byla to úplně bláznivá situace. Měli jsme náš první dům a nebyli jsme v takové situaci, abychom si mohli koupit další. Přesto jsme šli za majitelem zjistit jeho podmínky. Měl hodně zájemců, ale chtěl ho prodat někomu, kdo ho bude zvelebovat podle jeho představ. Když viděl naše zapálení pro jeho "dílo", dohodli jsme se. O rok později jsme ho koupili a nastěhovali jsme se. Celá cesta k našemu vysněnému domu je taková neuvěřitelná shoda okolností, že není pochyb o tom, že nám byl souzen.
O jiném stylu jsem ani neuvažovala, protože jsem už několik let ním okouzlena a manželovi se naštěstí líbí také. Bývalý majitel čerpal inspiraci při rekonstrukci v Provence. Udělal základy pravého venkovského sídla, avšak nikdy tu nebydlel a domu chyběla "duše", takové to vizuálně teplo domova. Když jsme začali stěhovat naše venkovské nábytky a doplňky, tak se z domu najednou stal domov. Myslím, že dolaďovat to budeme celý život. Stále něco měníme a vylepšujeme ...
S manželem jsme oba milovníci přírody a francouzský vintage styl je založen na kombinací přírodních prvků a je io jisté záměrné nedokonalosti. Dokonalost přírody spočívá v její krásné nedokonalosti. Každý kousek v interiéru má svůj charakter. Většinou jsou doplňky, které mají svůj věk a ten je zaznamenán různými škrábanci, prasklinami nebo omšelým vzhledem. Je to také o recyklaci a dávání šance starým věcem, které chtějí jiní lidé vyhodit. Zachraňujeme poklady pro další generace.
Základem domova je samozřejmě moje rodina – manžel a tříletá dcerka Hannah. Když dcerka odjede na prázdniny k prarodičům, tak je najednou dům takový prázdný, tichý a bez života. Přesto to ticho a odpočinek od rodičovských povinnosti přijdou občas velmi vhod. :)) Náš domov ještě dotvářejí i dvě extrémně přítulné kočky - Buddy a Blacky.
Nepatřím k lidem, kteří vyhazují za nábytek a dekorace mnoho peněz. Pro mě osobně není umění utratit mnoho, ale spíše z malého rozpočtu vymyslet co nejlepší výsledek. Zezačátku jsem si dala pár kousků vyrobit na míru u truhláře, ale pozdě jsem zjistila, že v bazarech si mohu sehnat mnoho originálních kousků, a navíc za skvělé ceny. Poslední dva roky už nic nevyhledávám, protože moji sousedé a přátelé mi nádherné kousky nosí domů. Často dostávám i tipy na lidi, kteří něco vyhazují nebo prodávají.
„Od mala jsem inklinovala ke kreativním činnostem, ale vystudovala jsem sociální práci na Katolické univerzitě. Během studií jsem potkala mého manžela a ten mi ukázal kouzlo fotografie a videa. Přesto jsem si vyzkoušela více povolání, abych se utvrdila v tom, co v životě (ne) chci dělat. Nakonec pracuji jako fotografka, ale věnuji se více činnostem, které mě velmi baví, naplňují a které se navzájem doplňují. Mezi ně patří výroba různých handmade dekorací a tvorba mého blogu www.vikicreative.eu, který je o našem bydlení, inspiraci a mých kreativních projektech. Občas se věnuji i tvorbě videa, přípravě dekorací a scén do videa a někdy i komparsu, protože můj manžel je filmař. Náš domov nám kromě bydlení slouží i jako studio. Natočili jsme tu už pár videoklipů, “ usmívá se Viktória Holečko.
facebook.com/vikicreative.eu, instagram.com/vikicreative.eu
Marianne Bydlení, Viktórie Holečko
