Co musí mít pořádný šuplík a jak poznáte fušeřinu?
„Pan Hrneček je nejlepší truhlář široko daleko. Pak Hrneček udělá všechno, na co si vzpomenu. Ale jedno jsem ho musela učit: šuplíky,“ vypráví třicetiletá Jana z pražského Proseku. Díky jejím zkušenostem vznikl tento článek. Obyčejný šuplík může být docela věda a pokud vybíráte nový nábytek nebo si ho necháte dělat na míru, právě teď byste měli zpozornět.
Kupujete postel, úložnou stěnu nebo skříňku pod umyvadlo? Jedním si buďte jisti. Šuplíky u nábytku budou mělčí, menší a nižší, než by mohly být. Pokud nenajdete vhodný model, nechte si je udělat na míru. A hlídejte řemeslníky.
1. Hloubka
Zkušenost: „Když jsme plánovali velkou sedačku na balkon, musela jsem několikrát opakovat, že pod ní chci přesně metr hluboký velký úložný prostor - šuplík. Protože metr je hloubka samotné sedačky, tak proč má mít úložný prostor jen šedesát čísel, jak mě přesvědčoval řemeslník? Nakonec mám devadesát centimetrů a je to super,“ říká Jana.
Rada: Využijte co největší prostor pod nábytkem. Hloubka šuplíku může být jen o pár centimetrů menší než je rozměr nábytku.
2. Výška
Zkušenost: „Za posuvné dveře úložné skříně jsem naplánovala tři pětadvacet centimetrů vysoké šuplíky. A ejhle. Zatímco čílka byla od pana Hrníčka dvacet pět centimetrů, boky a záda jen patnáct. Řemeslník to musel dolepovat. Konečně mám krásné, praktické a vysoké šuplíky.“
Rada: Nechte boční a zadní části šuplíků lícovat s čely, využijete tak opravdu celý prostor.
Když mají všechny stěny zásuvek stejnou výšku jako jejich čela, využijete prostor opravdu na maximum. Stejně jako Jiří Jiroutek v nové reedici své slavné komody z roku 1958. Foto: Nanovo.cz.
3. Kování a další části
Zkušenost: „Docela často jsem otevírala velký těžký šuplík na balkoně a on se začal časem rozkližovat. Museli jsme vyměnit spoje. Nové byly pevnější a utáhly i velký objem a hmotnost uložených věcí.“
Rada: Kování, spoje a další části použijte vždy v dobré kvalitě. Pokud je šuplík často používaný nebo je plný těžkých věcí, slabé kování a spoje to nevydrží, nebo se po čase můžou i vylomit z měkkého dřeva.
4. Kolečka
Zkušenost: „U jednoho velkého šuplíku nacpaného věcmi mi popraskala umělohmotná kolečka. Vyměnili jsme se za větší a odolnější a mám klid. Kdybych to věděla, pohlídám si to hned na začátku.“
Rada: U objemných šuplíků pozor i na kolečka. Volte kvalitní, aby se nezničila. Počítejte s tím, že větší kolečka potřebují prostor, je třeba s nimi tedy počítat i v rámci výpočtu výšky zásuvného prostoru. Pokud si nechcete poškodit podlahu, vybírejte kolečka se silikonovým povrchem. Jsou sice dražší, ale i šetrnější a tišší.
Nábytková kolečka můžou skvěle fungovat a zároveň být součástí designu nábytku. Foto: Compofurniture.com
5. Tlumené dovírání
Zkušenost: „Neznám nic lepšího. V kuchyni je k nezaplacení a fungovat bude skvěle i kdekoli jinde, třeba na komodě v ložnici. A zase platí, že je důležité mít dobré kování.“
Rada: Kromě šuplíků, které jezdí přímo po zemi, vybírejte všude, kde je to možné, kvalitní samozavírací systém.
6. Úchytky
Zkušenost: „V kuchyni mám větší kovové úchytky a musím říct, že se o ně pořád otírám, odírám a tlačí mě, když stojím u linky. Příště budu vybírat nějaké subtilnější, aby mi nepřekážely. Ve vestavěné skříni mám místo úchytek jen prohlubeň v čílku, za kterou se šuplíky otevírají. Je to fajn.“
Rada: Uvážlivě vybírejte úchytky, aby zbytečně netrčely do prostoru, hlavně v dětských pokojích a v kuchyni. Existují i sofistikovanější způsoby otevírání šuplíků než otvor v čílku. Třeba systém tip-on (vyrábí např. Blum), kdy se stačí jen dotknout čela šuplíku a on se sám otevře.
