Původně to měl být startovní byt, ale Anežce s Kryštofem se v útulném provizoriu 2+KK pražského činžáku zalíbilo natolik, že se rozhodli zakomponovat do ložnice kouzek pro syny a chvíli se tu ještě zdržet.
„Není den, kdy bych tady nechtěla něco zlepšit, z čehož asi vyplývá i atmosféra bytu – nic nemá své místo na dlouho, všechno se stále mění, ale milujeme to tu,“ říká Anežka, máma malého Vincenta, v instagramovém světě známá jako Květa Květáková. „Vystačíme si s málem, čím menší prostor, tím méně věcí, méně uklízení, větší pohoda a svoboda. Jsme tu už osm let a nic nám nechybí, snad jen občas vlastní zahrádka nebo klidnější čtvrť, ale to jsou jen pošetilosti vzhledem k tomu, jak dobře se máme,“ dodává. Byt manželé dostali od Anežčiných rodičů, což považují za neuvěřitelné štěstí. Zpočátku se zdálo, že je v dobrém stavu. Zvrat přišel, když hledali místo pro pračku. „Vzhledem k velikosti bytu – 56 m2– jsem se musela rozhodnout, kam s ní. Nechtěla jsem ji do koupelny ani do kuchyně, rozhodla jsem se, že ji schovám do vestavěné skříně na chodbě,“ vypráví. Kvůli tomu bylo nutné upravit rozvody vody, jenže manželé záhy zjistili, že potrubí je v dezolátním stavu a ani parkety nejsou v nejlepší kondici a vlní se. Nechali proto v bytě udělat nové rozvody, a když už byli v tom, rovnou položili krásné jasanové podlahy. „Stropy jsme s pomocí sádrokartonu snížili o 20 centimetrů, čímž se vytvořila kapsa pro rozvody elektřiny a odpadlo vrtání. Stejně byly moc vysoké, i po snížení mají stále tři metry,“ dodává Anežka. Zrekonstruovali koupelnu, nalakovali okna, repasovali dveře a celý byt vymalovali.
Ohledně návrhu kuchyně a koupelny se majitelka radila s architektkou Barborou Indrákovou. „Vyřešila za mě spoustu otázek. Zařizování totiž není moje silná stránka, baví mě spíš intuitivně přesouvat věci, dokud necítím, že jsou na správném místě. Můj muž v tom se mnou tak úplně nesouzní, ale často nakonec ocení, že nové řešení je lepší než to předchozí. Naučil mě starat se o věci, třeba naolejovat dřevo nebo nabrousit staré nože,“ říká Anežka a zamýšlí se nad tím, jak svůj domov vlastně vnímá: „Člověk může mít z fotek bytů na sociálních sítích pocit, že zařizování domova musí být rychle a perfektně dokončeno, že má svůj deadline. Taky jsem to tak dřív měla, než jsem zjistila, že pokud mě něco limituje, tak to není malý prostor a málo věcí, ale právě pocit nátlaku na to, mít ‚hotovo‘. Myslím si, že nejlepší je takový šatník, ze kterého se dá poskládat spousta outfitů, nebo hračky, se kterými si Vincent může hrát na sto způsobů, a vybavení bytu, které je variabilní. Kombinace limitů a variability mě na bydlení asi baví nejvíc.“ Anežčin záviděníhodný přístup k bydlení i životu má kořeny v jejím dětství. Vyrůstala se šesti sourozenci a doma byli všichni zvyklí se uskromnit, dělit se s ostatními, nic nevyhazovat, spíš přemýšlet, jak to opravit, snažit se žít jednoduše a přitom šťastně. „Samozřejmě že čas od času koupím něco, co je v rozporu s mým snažením, ale stále platí, že nechci jít cestou čím víc a větší, tím lépe... Nechci, aby se vytratilo kouzlo, které pro nás náš byt má,“ říká Anežka.
TEXT: MIRKA VERNEROVÁ | FOTO: ZUZANA VESELÁ
Marianne Bydlení
