Zázrak v Praze: Byt v jednom z prvních funkcionalistických činžovních domů v Praze proměnili v dokonalé místo pro život
Byt byl v první fázi rekonstrukce očištěn od všech nepovedených a havarijních nánosů času a už v té chvíli začal nově vzniklý prostor sám o sobě zářit. V návaznosti na tento silný pocit pak vznikla idea velkorysost prázdna ponechat, a ba naopak ji ještě umocnit.
„Koncept projektu rekonstrukce bytu v jednom z prvních činžovních domů v Praze postaveném ve funkcionalistickém stylu byl založen na třech hlavních nosných prvcích: prostor (prázdno), světlo a solitéry v něm,“ vypráví autorka projektu Martina Homolková ze studia Malfinio. Na starost dostala revitalizaci pražského bytu o ploše 135 m². „Realizace se stala jakousi malou laboratoří hledající hranice možností materiálů, nábytkových konstrukcí a vytrvalosti. “ Architekta navrhla velký atypický nábytkový blok prostupující celým bytem a pojímající vše potřebné – u vstupu jsou v něm zasazeny dvě technické místnosti, šatní skříň, hmota pokračuje dále prostorem a skrývá úložné prostory, křídly krytou kuchyni a vešly se i dvě menší koupelny. Zbytek bytu ponechala autorka jednoduchý a doplněný jen pár výtvarnými solitéry. Z pláště atypicky řešeného bloku se stalo velkoformátové plátno, které dokonale pojednala výtvarnice Klára Spišková. Její silná malba kontrastuje s podkladem ze surových MDF desek a dává celku jedinečnou energii.
Narůžovělé tóny v kontrastu s drsným kovem
„Skořápka bytu reflektuje prapůvodního ducha – ve svém základu zůstala střízlivá bílá, až galerijní. Prostorem proplouvá jen jemný narůžovělý nádech, který se postupně proměňuje a graduje na obou koncích bytu: v obýváku malinovým sofa a v ložnici se míchá s odstíny meruňkové a výrazné červánkové, které se objevují na závěsech od Lindy Kaplanové. Lněné textilie dvou hrubostí obtékají měkkým obloukem postel, oddělují tak spací zónu a jemně zabarvují pronikající světlo. Něžnému výrazu ložnice sráží hrany svítidlo od Inga Maurera a fotografie od Bet Orten. Ložnice lze od zbytku prostoru oddělit a uzavřít mobilní příčkou,“ popisuje autorka projektu. Křehké narůžovělé tóny jsou postaveny do kontrastu s kovy, které jsou použity ve velkých měřítcích. Toto pojetí „jemnosti a surovosti“ se propsalo jak v celku, tak detailu interiéru. Barevný koncept je doplněný ještě motivem uvnitř a vně – interiér bloku vše v tmavší, uzemněnější. Tón červánkové se v koupelnách proměnil do tmavě cihlové až terakotové barvy, jejíž dojem hřejivosti umocnilo použití ambientního svícení. Průhledy a velký propojený prostor jsou pak nejvelkorysejšími momenty bytu.
O studiu / autorovi
Architektka Martina Homolková vystudovala Fakultu architektury ČVUT v Praze. Vlastní studio Malfinio založila v roce 2020, po pěti letech intenzivních tvůrčích zkušeností ve studiu Formafatal. Martina se zabývá zejména autorským interiérem. „Propůjčuji svůj filtr vnímání prostoru klientům. Společně s nimi pak tvoříme jejich vlastní příběh, šitý na míru od konceptu po realizaci. Stěžejní je pro mě naladit se na jedinečnost každého klienta a prostoru. Důraz kladu na prostor a světlo, průhledy, materiály, textury, kombinace, vrstvy, detail (!). Spojujícím principem je pro mě ucelená koncepce postavená na funkčnosti a praktičnosti, provázanosti jednotlivých prvků, rovnováze celku. Ráda hledám nové hranice, což by ale bez těch nejšikovnější řemeslníků nebylo možné.“
- Zdroj článku
-
Martina Homolková, Malfinio, linka.news