Na to, že jde o studio pro práci a příležitostné přespání, vypadá interiér suterénu s okny směrem do dvora opravdu velmi přívětivě. Architektkám z Anny architects, které se ujaly přestavby, ale projekt přinesl i pár bezesných nocí.
Projekt, který dostal roztomilý název Kutloch, vytěžil schopnosti i dovednosti obou architektek na maximum. „Bylo to opravdu náročné, na druhou stranu velmi přínosné,“ říká Anna Nižňanská. „Máme za sebou už jeden projekt v suterénu, kde jsme budovaly kadeřnictví, a i tady nás čekaly poměrně náročné stavební práce, jako je podkopání podlahy, sanace, hydroizolace nebo rekuperace, kterými se při klasické rekonstrukci v nadzemních patrech nemusíte vůbec zabývat,“ vysvětluje architektka. Pomyslný itinerář prací se v podzemních podlažích navíc protahuje kvůli vlhkosti – po stavebních i řemeslných zásazích je třeba nechat prostor mnohem déle větrat, aby vyschl. Ostatně vlhkost je nejzásadnější téma takových rekonstrukcí: „Bavily jsme se s mnoha odborníky, ale bohužel vám nikdo úplně nezaručí, že zvolená metoda či řešení budou stoprocentně fungovat. Roli hraje i spousta faktorů, které nelze ovlivnit. Každopádně jsme využily veškeré současné technologie, díky nimž by se mělo vlhkosti v budoucnu předcházet,“ říká Anna Nižňanská. Největším stavebním zásahem bylo snižování původní podlahy v hlavním prostoru.
„Bylo to nákladné, ale nutné. Dosáhly jsme tak potřebné světlé výšky, která umožňuje pohodlný pohyb, odpočinek i práci, a zároveň jsme nechaly instalovat podlahové vytápění. To může temperovat prostor klidně i v teplejších měsících, což je skvělá prevence proti vlhkosti, stejně jako nepřetržitě fungující rekuperace,“ říká architektka. Do studia byly přivedené všechny technické sítě i voda, ale samozřejmě došlo na drobné úpravy. Elektroinstalaci nechaly Anny obnovit kompletně, aby odpovídala novému návrhu na rozmístění vypínačů, světel i zásuvek. „U prostorů tohoto typu jde skutečně mnohem víc o promyšlené projektování a stavbu než o barvy, nábytek… Designová část tak pro nás byla spíše příjemným uvolněním, časem, kdy jsme se už těšily na výsledek,“ říká Anna Nižňanská. Sama se nejspíš těšila na finále o něco víc – v průběhu realizace na ni spadla většina práce, protože její kolegyně se stala podruhé maminkou. „I když jsem se do projektu nemohla tolik položit, nakonec nás to velmi bavilo,“ uzavírá Anna Podroužková. Trend small living je podle architektek i ve světě na vzestupu. Dobrou zprávou je, že i prostory v prvním podzemním podlaží (1. PP) nemusí být jen studia či kadeřnictví, ale dají se rekolaudovat i na byty. Hlavním zadáním investora bylo v relativně malém prostoru navrhnout plnohodnotnou kuchyň, pracovní kout, koupelnu a příležitostné místo na přespání. Architektky si musely poradit s enormní vlhkostí a hlavně plísní, kterou způsobila dlouhodobě zanedbaná péče předchozího majitele. „Musely jsme řešit velmi pečlivě nejen podlahovou, ale také stěnovou hydroizolaci, což poměrně zvýšilo náklady, ale v tomto případě je lepší vše opravdu dobře podchytit hned v počátku,“ říká architektka Anna Nižňanská.
ANNA NIŽŇANSKÁ A ANNA PODROUŽKOVÁ
Májí rády výzvy a podařený Kutloch se jim určitě zapíše do paměti. Obě mají za sebou libereckou školou architektury FUA TUL a jejich cesty se protnuly v ateliéru profesora Zdeňka Fránka. Více o nerozlučné dvojici mladých architektek najdete na Annyarchitects.com.
Článek vyšel v časopise Marianne Bydlení, redakčně upraveno.
Článek vyšel pod původním titulkem „Projekt Kutloch“ v časopise Marianne Bydlení 01/2025. Všechna vydání časopisu naleznete za zvýhodněnou extra cenu zde.
Článek vyšel v časopise Marianne Bydlení, redakčně upraveno.
