Změna dispozic, odhlučnění, nové podlahy i vyztužení trámů. To je jen desetina toho, co všechno bylo potřeba ve starém bytě opravit. Nakonec se z něj podařilo vytvořit moderní interiér hodný 21. století.
„Píše se optimistický počátek 20. století. Uplynulá dvě století průmyslové revoluce přinášejí skokový růst životní úrovně, průměrná délka života se radikálně zvyšuje, snížení dětské úmrtnosti ztrojnásobuje populační růst, všichni bohatnou a všichni potřebují bydlet. Staví se proto celé čtvrti nových činžovních domů, plné technických novinek jako jsou nespalné stropy nebo tekoucí voda až do bytu. Na hraně jednoho z pražských svahů přitom vzniká i jedna výjimečná ulice vybavená velkorysými předzahrádkami, bohatě zdobenými fasádami, balkonky zalitými sluncem s výhledy do dalekých horizontů, kde se nachází i námi zrekonstruovaný byt,“ uvádí příběh tohoto jedinečného stometrového bytu autoři rekonstrukce ze studia No Architects. Od optimistického začátku dvacátého století, kdy by dům postaven totiž víceméně dlouhá desetiletí chátral. „O více jak sto let později se i domy postupně dočkávají důstojnějších oprav a adaptací pro soudobé obývání. Náš návrh rekonstrukce jednoho z těchto Vinohradských bytů lze chápat jako rehabilitaci dobové velkorysosti, poctu zapomenutým původním stavebníkům spočívající v adaptaci bytu na velkorysé, ekonomicky přiměřené, a přesto ambiciózní bydlení. Tak, jak bylo původně zamýšleno.“
Jako většina radikálních proměn, i tato začíná tam, kde není vidět. Bylo potřeba rodině zajistit především dostatek soukromí. Upravit stěny bytu tak, aby nepropouštěli žádný hluk tam ani ven. Jako skvělé řešení se ukázal masivní vestavěný nábytek. A samozřejmě bylo nutné opravit podlahy, aby byly rovné, dostatečně pevné a esteticky ladily. Museli se vyztužovat trámy, vytvářet podhledy a zazdít okna do světlíku.
„Bylo nutné vypořádat se s nevyhovující dispozicí a nakonec sem přivést moderní technologie. Je tu plynový kotel, ústřední topení v retro žebrové podobě, elektrické vyhřívání podlahy, zabezpečení nebo internet, ale také například odtah digestoře integrovaný ve varné desce a odvedený podlahou. Ten umožňuje vaření na ostrůvku bez dělení hlavní obytné místnosti masivem zavěšeného přístroje a současně nenutí umístit vaření na osu místnosti, ale upřednostnit jeho ergonomii,“ popisují architekti technologické vychytávky. Celému interiéru dominuje práce s dobovou estetikou přirozených barev dřeva a bílých kazetových ploch kombinovaných s tlumenými odstíny šedé, zelené a přirozených dubových odstínů.
Zdroj informací: No Architects
