Šokující proměna bytu v Libni: Jak může volná ruka architektů otevřít cestu k jedinečnému výsledku
Takhle krásně to může dopadnout, když mají architekti volnou ruku. Na úzkém půdorysu bytu v pražské Libni se zdánlivě boří pravidla, jak nakládat s malým prostorem. Vyražte s Marianne Bydlení na exkluzivní prohlídku!
Ani tady se designéři nebáli tmavé: černý mat skříněk na míru působí nanejvýš klidně a elegantně. Stejný odstín štuku jako v centrálním pokoji má za pracovní deskou voděodolnou úpravu a dodává kuchyni industriální nádech. Na protější straně je multifunkční bar, který může sloužit i k přípravě jídla nebo dočasný pracovní kout. „Rozhodli jsme se vynechat samostatný jídelní stůl, protože pro momentální provoz v bytě není potřeba,“ říká David Navrátil. Od vstupních dveří až po okno na konci hlavní místnosti se byt před vámi postupně rozevírá a graduje. Z relativně úzké předsíně vstupujete do širšího kuchyňského koutu s barem a dál nově probouraným velkorysým portálem do centrální místnosti s pohovkou a postelí. Barvy jdou tomuto uspořádání naproti v nepřímé úměře: nejsvětlejší výmalbu má zádveří, kuchyň ještě nabízí dvě bílé stěny, ale hlavní prostor včetně stropu už tlumí tmavě zelená štuková omítka. Právě ta na rekonstruovaném bytě zaujme nejvíc. „Sice se říká, že malým místnostem tmavý odstín neprospívá, ale pomineme-li individuální preference, otázka zní, co je skutečně malé? Tento byt je sice úsporný půdorysně, ale ne na kubické metry. Má nádherné vysoké stropy a ty nám umožnily odvážnou výmalbu, aniž bychom se báli, že ‚zabijeme‘ prostor a ztratíme v něm pocit vzdušnosti,“ říká autor projektu, designér David Navrátil.
O barvách se vedli dlouhé dialogy
Pustit se do nevšedního plánu mohlo studio Obliqo ale jen díky spolupráci s majitelkou, mladou manažerkou. „Vedli jsme dlouhé dialogy o pojetí či barvách, ale koncepčně bylo jasno hned na začátku. Byt jsme plánovali jako její dočasný domov od pondělí do pátku, kam se vrací z práce, a na víkendy odjíždí mimo Prahu.“ Stejně jako ostatní projekty studia působí i tento kompaktně pojatý prostor příjemně, noblesně, a přitom vřele. „Každý architekt vám řekne, že nejdůležitější je komunikace s klientem, a bude mít pravdu,“ popisuje Lenka Juklíčová. „To znamená hlavně umět naslouchat. Pochopit, co klient chce, jakou prožívá životní etapu, jak doma funguje, jaká má očekávání, čeho se bojí a tak dále. Jsme vlastně takoví psychologové bydlení. A pak se stává to, co tady – můžeme pracovat s nevšedními materiály, jako jsou třeba štukové omítky, které lze aplikovat prakticky na jakýkoli povrch, vymýšlet velké nadsvětlíky pod vysoké stropy, abychom do bytu pustili co nejvíc přirozeného světla, a místo vestavěné skříně dát věšáky upevněné na stěnu, a zachovat tak lehkost,“ popisuje David Navrátil. Designéři ale neřešili jen barvy a vybavení, rekonstrukce byla rozsáhlá. Původní celoplošná parketová podlaha potřebovala repasi a na mnoha místech i rozsáhlejší výměnu, bylo třeba instalovat nové rozvody elektřiny a vody, vybourat průchod do ložnice a vyměnit dveře. Ač je byt v současné podobě šitý na míru potřebám majitelky, v budoucnu může sloužit jako trvalý a komfortní domov pro single bydlení a je připraven i na větší zátěž. Je možné tu dobudovat vestavěné skříně nebo upravit kuchyň k intenzivnějšímu využívání.
Článek vyšel pod původním titulkem „Garsonka jinak“ v časopise Marianne Bydlení číslo 1/2024. Všechna vydání časopisu naleznete za zvýhodněnou extra cenu zde.
- Zdroj článku
-
Článek vyšel v časopise Marianne Bydlení, redakčně upraveno