„Skvěle se tu uklízí,“ směje se po rekonstrukci majitelka pražského bytu, která pojala domov extrémně úsporně

Všechno důležité v tomhle příběhu začalo u nábytku. Lucie totiž miluje překližku a chtěla z ní vyrobit většinu vybavení. „Ne všichni truhláři ale s překližkou pracují. Není to stále tak obvyklý materiál, musí se například i správně skladovat, jinak se větší desky můžou zkroutit,“ popisuje. Nakonec ji firma, která zvládla z překližky vyčarovat všechno (od kompletní linky po velké šuplíky v ložnici), propojila s architektkami ze studia Schwestern. Plánování bytu 3 + kk tak pro Lucii, jejího muže a pětiletého syna nabralo na obrátkách. „Spolupráce se krásně vyvíjela. Začali jsme jen s návrhem skříně, jenže postupem času jsme v souznění došli až k plánu kompletního interiéru včetně změny dispozic,“ popisuje architektka Iveta Čermáková. Místo kuchyně je dnes dětský pokoj, komora na chodbě padla za oběť sprchovému koutu a dveře mezi obývákem a ložnicí řemeslníci v rámci nového plánu zazdili, čímž se v obou místnostech uvolnila jedna stěna. Před nastěhováním byl byt o rozloze 75 metrů čtverečních v pražských Holešovicích vhodný spíš k provizornímu bydlení. Důkladná rekonstrukce, při níž se měnila většina podlah, všechny stoupačky a elektrické rozvody, vyústila ve velmi elegantní interiér, který nemění svůj základní design v žádné z místností. Pocit harmonie se ve vás rozlije hned, jak vstoupíte do chodby.

Chybí barvy, které by na sebe strhávaly pozornost

Minimalistický duch je tu cítit z každého koutu. Obklady v kuchyni za pracovní deskou jsou stejné jako na toaletě a v koupelně, dlažba z chodby se opakuje i na malém balkonku. „Když zařizujeme takhle krásný byt se zajímavou dispozicí, ve starém zděném domě, rádi necháváme mluvit interiér. Vysoké stropy, velkorysou halu s krásným členěným oknem přivádějícím světlo ze společné chodby… V takovém prostoru není nutné strhávat pozornost výraznými barvami nebo nábytkem,“ říká Iveta. Radost tu najdete v detailu. V jemném rýhování překližkových desek, ve hře s kulatými otvory na dvířkách nábytku nebo v čele dětské postele. „Vůbec to na mě nepůsobí monotematicky, naopak mám mnohem větší prostor dát do polic barevné knihy, na stůl výraznou kytici, rozmístit na podlaze koše na drobnosti, tím se z krásného čistého prostoru stává domov, kde má každá místnost svou velmi osobní atmosféru,“ popisuje Lucie. „Bydlí se nám tu skvěle. Máme mnohem více úložných prostor, než jsem si dokázala představit, a přitom je byt pořád světlý a vzdušný.“

TEXT: OLGA PROCHÁZKOVÁ | FOTO: NIKOLA TLÁSKALOVÁ, ZUZANA VESELÁ