V bytě zůstalo jen to nejnutnější
Nábytek definuje to nejnutnější a nejpotřebnější: „Naším záměrem bylo vytvořit spíš atmosféru než nějaký přísně předdefinovaný prostor,“ zdůrazňují autoři projektu. Do bytu se vstupuje ze soukromého nádvoří sloužícího obyvatelům domu. „Řekli jsme si, že necháme vyniknout prostor a budeme s ním pracovat. Chceme tyto obrovské otevřené objemy. Jde o vidění z jedné strany bytu na druhou. O pocit otevřenosti a jednoduchosti a o hledání prostoru pro naše individuality, zkušenosti a radosti. Musíme přemýšlet o tom, co přesně ve svém životě potřebujeme. Možná je to jen o něco víc než nic. O tom je rekonstrukce bytu v Trnavě. O jednoduchosti, geometrii, zážitku z prostoru, kde je nábytek spíše scénou a symbolickým vyprávěním. Je to o samotném bytě, lidech, lásce, dlouhých večerech, diskusích, o jídle, dětech, pocitech,“ vysvětlují architekti. Stavební konstrukce jsou sjednoceny bílou výmalbou, která nechává vyniknout původní parkety a nábytkové solitéry. Frekventované zóny vstupu, kuchyně s jídelnou a dětského pokoje spojuje odolná litá podlaha. Prostory bytu jsou velmi jednoduše definovány průhlednými přepážkami se závěsy, které umožní vnímat a užít si celou hloubku prostoru, ale zároveň poskytují na přání dostatečnou intimitu.