Příběh neuvěřitelné proměny panelákového bytu: Jak se samoživitelce podařilo pro sebe a dvojčata vytvořit moderní a pohodlný domov
Jak je možné fungovat v bytě o rozloze 74 m2 v panelovém domě tak, aby tři členové domácnosti měli soukromí a zároveň prostor být spolu? A co všechno je skutečně potřeba k životu? Tato návštěva přináší hned několik odpovědí.
„Paní H naši práci viděla v televizi. Ozvala se nám den poté, co v ní odvysílali reportáž o našem projektu Byt architekta (o bytě jsme psali zde). Má dva syny, dvojčata a vychovává je sama. Řekla nám, že má také byt v panelovém domě a že by od nás chtěla, abychom pro ni a její děti, vymysleli absolutně “čistý” a moderní byt. Říkala, že v Praze má i jiný byt, ve kterém lze komfortně bydlet a můžeme tak být v naší práci svobodnější,“ popisují počátky spolupráce architekti René Dlesk a Tamara Kolaříková ze studia RDTH architekti. Velká výhoda panelových bytů je, že je lze obyčejně téměř kompletně přeprogramovat. Největší hodnota, která tak může vzniknout, je více volného prostoru. „S paní H jsme v prvních krocích hledali, kam až nás v rekonstrukci pustí a jaké jsou hodnoty, které by se při rekonstrukci měly projevit. Jednoznačně to byl minimalismus, až asketický přístup k životu, potřeba zbavit se prvoplánových dekorací i potřeby vytvořit “příjemný” interiér a nechat prostor pouze racionálním potřebám členů své rodiny.“ Architekti si pochvalují skromnost majitelky a její ochotu k netradičním řešením. Museli například vymyslet, zda skutečně potřebuje plnohodnotnou ložnici. Nakonec ložnice vzniká z obývacího pokoje a obývací pokoj naopak z ložnice. „Navíc se paní H bez problémů vyspí na obyčejné pohovce. Paní H se však občas hodí možnost alespoň vizuálního soukromí. Stačí jí obyčejný závěs. Uvnitř závěsu vzniká vlastní svět. Není to ovšem jen ložnice s téměř dokonalým odcloněním slunečního světla pomocí blackout-závěsu. Může to být i kino. Pokud se díváte se sluchátky, nikdo, kdo se pohybuje kolem, nemusí vědět, že zrovna běží hlučná akční scéna. Stroboskop filmu zůstává uvnitř a neobtěžuje ty, kteří se nechtějí dívat a poslouchat. Mohou si připravovat oběd nebo večeři a v klidu si ji sníst nebo si spolu povídat, jako by to bylo za stěnou. Situací a scénářů vzájemných kombinací je mnoho. Tyto dva světy za tenkou membránou jsou propojeny, nicméně při vzájemném respektu mohou fungovat dobře i autonomně. Když je závěs odsunut, je to klasický obývací pokoj s kuchyní a jídelnou, kde rodina funguje spolu. Závěs se tehdy stává nejen dekorací, ale zlepšuje i akustiku velké místnosti.“
Panelový byt se za ně nemá proč stydět
Důležité naopak pro majitelku bylo, aby synové měli své vlastní pokoje. Nakonec jsou místnosti symetricky identické. Každý má stůl přes celou šířku pokoje, zabudovanou skříň a výsuvnou postel. Tu lze používat jako klasické jednolůžko, sedačku, nebo při vysunutí jako skromnější dvoulůžko. Když je potřeba se celé dny učit, dívat se na seriály, nebo se válet, lze ji snadno přemístit do středu místnosti. Nastavitelná nástěnná lampa dobře slouží při jakékoliv poloze postele. Když je třeba na chvíli trochu více prostoru, například na cvičení, lze celou postel přesunout pod stůl, který nemá žádné podnože a je kotven na ocelových konzolách ze stěny. Skrze světlíky nad skříněmi se sluneční světlo dostává přes pokoje do vstupní haly a koupelny. Sluneční světlo v těchto prostorách je v panelácích vzácností. Tok světla opačným směrem má však obyvatel pokoje pod kontrolou vlastním ovládáním zatemňovací rolety nad světlíkem. Přes celý byt, od podlahy až po strop, běží jednotná lineární sestava bílého utilitárního nábytku. Integruje v sobě kuchyni, mnoho skladovacího prostoru, prostor pro pračku a sušičku i samostatnou toaletu. Strohost, která provází celý projekt a je panelovému domu vlastní, se projevila i v řešení zabudovaného nábytku. „Veškerý zabudovaný nábytek i povrchy, kromě závěsů a podlahy z marmolea, jsou bílé. Spolu vytvářejí pozadí umožňující svobodný výběr volně stojícího nábytku, doplňků a pokojových rostlin. Dřevo, které je příjemné na dotek, je použito na jídelním stole a pracovních stolech v pokojích chlapců. V bytě ovšem hraje důležitou roli i modrá barva. Tu má paní H ráda. Je všude a současně nikde. Je skrytá a objeví se vždy, když se cokoli otevře. Je uvnitř každé skříně, kuchyňské skříňky, WC nebo v koupelně. Modrá je ornament, který se rozvíjí různorodostí vybavení, které uvnitř nábytku rodina uskladní. Druhá vrstva ornamentu je méně nápadná, ale dá se najít. Jsou jím styky panelů a ošetřené „jizvy“ po odstranění příček. Podobně jako původní stále dobře fungující článkové radiátory nebo trubkové rozvody vytápění, společně představují paměť a charakter původního panelového bytu. Tyto momenty a prvky se nesnažíme skrýt jakoby byly něco nehezkého. Panelový byt se za ně nemá proč stydět. Jsou pro něj přirozené,“ uzavírají autoři projektu.
O studiu / autorovi
„Studio RDTH architekti jsme založili v Praze roku 2017 ve dvojici Tamara Kolaříková (Horová) a René Dlesk. Ve své současné praxi se věnujeme především soukromým projektům, novostavbám a rekonstrukcím menších a středních měřítek.“
- Zdroj článku
-
Marianne Bydlení, RDTH architekti, linka.news