Sochař a sklář Vladimír Bachorík ve svém bytě na pražském sídlišti vždy pracoval – proto si v rámci totální rekonstrukce přál navrhnout také sklářskou dílnu. Co si naopak nepřál, to byly dveře. Neobvyklé zadání pomohlo vytvořit jedinečný prostor, který dokazuje, že i v paneláku jsou možnosti řešení interiéru zcela neomezené.
„Naším cílem bylo využít hybridní typologii a dosáhnout co nejvyšší míry svobody, světla a velkorysosti. Dochází k půdorysnému i materiálovému rozmlžení hranic a funkcí: maximálně otevřený a plynoucí prostor bez dveří tak člení pouze obloukové polopříčky z copilitu. Tyto průsvitné skleněné tvárnice vysokého řádu zajišťují průnik světla. Jejich materialita a charakter samozřejmě odkazují k celoživotní práci klienta,“ vysvětlují základní ideu projektu jeho autoři architekti David Neuhäusl a Matěj Hunal. „Klíčovým limitem pro návrh je kromě statiky infrastruktura. Neuralgickým bodem se tak stává napojení vody a kanalizace, které definuje umístění jediného-skoro-uzavřeného prostoru. Nejvýraznější prvek proto tvoří koupelnový oblouk s toaletou a sprchou. Kvůli vedení odpadu je usazen na decentní platformě, která jemně podtrhuje jeho prostorovou dominanci. Půdorysnou kompozici doplňují tři otevřené copilitové „hokejky“, které nenásilně vymezují šatnu, sklad a dílnu, jinými slovy kuchyni. Zbylý prostor je volně modulován mezi těmito křivkami skla a zůstává otevřen jakékoli budoucí interpretaci.“
Hlavní cílem bylo vytvořit dokonalé kulisy pro život majitele. „Pracujeme i s naším druhým oblíbeným principem, kdy odstraňujeme vše, co není nosné a co neporušuje zákon. Obdélný půdorys „od okna k oknu“ přetíná železobetonová nosná stěna se dvěma otvory, kterou jsme (díky její výsadní pozici) jako jediný prvek očistili na její materiálovou podstatu a učinili z ní nositelku identity místa. Zbylé stěny a strop naopak ponecháváme v lapidární bílé omítce – nemáme zájem ani přehánět betonovou manýru, ani přesmíru konkurovat elegantnímu sklu či vytvářet příliš sevřený prostor. Místa, kde dochází ke kontaktu s vodou, jsou definována špinavě bílou mozaikou,“ popisují architekti pracující pod hlavičkou studia NEUHÄUSL HUNAL. Velkorysá kuchyně, kde vzniká více objektů než jídel, je formulována technicistním jazykem, aby funkčně vyhovovala svému primárnímu účelu. Charaktery jednotlivých prostorů podtrhuje typ použitých svítidel: přísné linky či rozvolněné bodovky.
„Architektura ztělesňuje hodnoty společnosti, a proto v našich návrzích usilujeme o přirozenost, racionalitu, pravdivost a střídmou krásu. Smysl a potenciál architektury výrazně přesahují pouhý vzhled. Naším cílem je využít tento potenciál na 100%.“ (David Neuhäusl. Matěj Hunal, NEUHÄUSL HUNAL)
David Neuhäusl. Matěj Hunal, NEUHÄUSL HUNAL, linka.news,
