Byt se nachází v místě bývalých střešních prostorů sušáren městského domu, které prošly bouřlivou érou nástaveb v devadesátých letech. Původní komplikovaná dispozice bytu byla na kost vyčištěná.
Slovenský architekt Martin Skoček ve spolupráci s Pavolem Dobšinským a Lucií Uhnákovou navrhli způsob, jak si poradit s nepraktickou nástavbou městského domu. Architekti měli ke svému tvoření k dispozici velkorysý prostor bývalé sušárny o velikosti sto metrů čtverečních, na který navazuje sedmimetrová terasa. Původní interiér byl nevhodně uspořádaný a tak z jeho dispozic nezůstalo vůbec nic. Celý prostor nástavby byl vyčištěný od nepraktických příček a tak vznikl jeden velký centrální obytný prostor. Z jednoduchého zádveří, kterému dominuje oblý tvar domovního schodiště a kde je pouze praktický věšák a botník, vejdete do světlé místnosti, které vládne dřevo.
Na první pohled si možná ani nevšimnete, že jste se ocitli v samotném centru bytu a to u kuchyňského pultu. Zde vznikají ty nejlepší pokrmy s pohledem do otevřené knihovny, která dokonale koresponduje s designem do posledního detailu promyšlené kuchyňské linky. Výška jednotlivých otevřených i uzavíratelných skříněk a polic byla upravena tak, že působí dojmem obývákové stěny. Díky těmto zdánlivě jednoduchým optickým klamům architekti navodili pocit kompaktího prostoru, kde se jednotlivé funkční zóny spojují v harmonický celek. Na centrální obytný prostor jsou přímo bez zbytečných chodeb navázané vstupy do koupelny, samostatných ložnic a na venkovní terasu. Tím se maximalizoval užitný prostor jednotlivých místností. Původním prvkem v interiéru je pouze struktura režného zdiva na stěnách. Odhalené zdi spolu se dřevem navozují pocit stylu bydlení wabi-sabi, který si pohrává s myšlenkou nedokonalosti a přiznává dobovost věcí.
architekt Martin Skoček ve spolupráci s Pavolem Dobšinským a Lucií Uhnákovou
