Do osmdesátimetrového bratislavského bytu Vlaďky, Lajka a malého Emílka se architekti z ateliéru Toito pustili s velkou vášní – až na surový beton tu obouchali nosníky a sloupy, zachovali odhalenou elektroinstalaci i nepravidelnou strukturu cihlového zdiva.
Z bytu vybudovali jeden velký otevřený prostor, ze kterého nevidíme pouze do ložnice, dětského pokoje a koupelny s toaletou. Drsný industriální charakter vyvážili povrchy z hladkého nerezu, světlého dřeva a keramických dlaždiček a nechali zákoutí, aby si žila vlastním životem. Pár z nich poslouží jako ideální schovka na dětské hry, jiné zase jako pracovní místo pro rodiče. Minimalistický základ už pak architekti nechali na rodině, aby ho zaplnila vlastními příběhy – interiér totiž podle nich není jen dokonalým designem, ale především řešením potřeb jeho obyvatel. Majitelé rádi vaří nejen pro sebe, ale i pro početné přátele – kuchyně se tak stala přirozeným srdcem interiéru. V otevřeném plánu místností plynule navazuje na jídelnu a obývací pokoj i vstupní chodbu, pracovnu a šatničku.
Součástí kuchyně je také jídelna s knihovnou, ze které se jde do dětského pokojíčku, odděleného posuvnými dvěřmi z borovicové překližky. Právě tady se děje většina společného života v bytě – hrají se tu hry, čtou knihy, každodenně stoluje a hostí se přátelé. Dostatek světla v místnostech zajišťují světlíky umístěné těsně pod stropem. Posuvné dveře z překližky zabraňují pohledu ze společných prostor do ložnice rodičů. Ze stejného dřeva je vyroben i kuchyňský pult a obložen totožnými dlaždičkami jako v koupelně. Pro ještě větší napojení je nad linkou zavěšena kovová konstrukce kopírující linii nadsvětlíků a samotného kuchyňského ostrůvku. Obývácí pokoj je skromný, vybavený jen pár jednoduchými poličkami a sedačkou z Ikea. Zdivo je zde přetřené nabílo také proto, aby se tu lépe promítaly filmy ze zavěšeného projektoru.
Koupelna zůstala sice na stejném místě, její podoba ale zaznamenala radikální změny. Maloformátové bílé dlaždičky tu připomínají minulost bytu a zároveň se hodí ke všemu. Nezvyklé prosklení do vedlejší jídelny sem přivádí dostatek světla, jinak už tu najdeme jen malé větrací okénko vedle zrcadla. Novou dispozici ušili architekti Toito (Tomáš Szöke a manželé Ivan a Katarína Príkopští) rodině přímo na míru. Aby půdorys více otevřeli a do bydlení s pouhými čtyřmi okny přivedli dostatek světla, kompletně vybourali příčky a do těch nových umístili vestavné úložné prostory a nadsvětlíky. Dnes se vstupuje přímo do společného prostoru kuchyně, jídelny a obýváku. Dříve zšeřelý byt dnes rozsvítili podlahy z červeného smrku a bílé výmalby v kombinaci s betonem, zdivem, sklem, kovem nebo borovicovou překližkou. Na světlém podkladu se paprsky násobí a sofistikovaná dispozice zároveň zachová dostatek soukromí tam, kde je třeba.
Autor: Eva Slunečková
architekti z ateliéru Toito
