Znají Prahu, žili v Brně. Do Hradce Králové mladý pár nakonec zavedly Tomášovy rodinné kořeny a oba tu čeká další společná etapa. V novém bytě ani v jejich životech nevládnou styly a škatulky, jako spíše principy.
Broňa s Tomášem byt zabydlovali v době vrcholné koronakrize a paralelně rozjížděli v centru Hradce Králové své tatérské studio. Jejich osobnosti, zdá se, s novým domovem zcela rezonují. Původní příčky jsou pryč. Kudy vedly, poznáte podle černých kamenných linií nově zakomponovaných do podlahy. „Otevřený prostor mají rádi architekti, méně už pronajímatelé, protože trochu bere soukromí,“ říká Ondřej Blaha. Tento byt ovšem o zájemce nouzi neměl. Kdybyste se tajně přikradli až za dveře podkrovního bytu, možná byste zaslechli Tomáše, jak hraje na banjo. A ve chvílích ticha možná i Broniny tahy štětcem na velkém plátně, zatímco se jí fenka Iša plete pod nohama. Ale romantika stranou, v bytě chybí předsíň, a tak je ven i dovnitř docela slyšet. „Naštěstí vedle bydlí jen jedni fajn sousedé. I majitel domu, jehož pradědeček to tu ve 30. letech postavil, je příjemný, nedávno pro všechny nájemníky uspořádal seznamovací čaj,“ říká Tomáš.
Celý byt je vlastně trochu punk – 70 m2 je uspořádaných do 1+kk a jediný předěl tu tvoří policová stěna u postele. Do obývacího pokoje se derou ranní paprsky odražené v hladině Labe, v ložnici tančívá západní slunce a kuchyň má svou vlastní dávku lumenů ze světlíku. Architekti se výjimečnou světelnost rozhodli podpořit odstraněním příček. A nejen jich. Když se zbavili dlažby v kuchyni, objevili původní šedé terrazzo, které stačilo jen zbrousit, a vypadá jako nové. „Majitel viděl, jak smysluplně jeho předci investovali do kvality. I kuchyňská linka vytažená až do stropu je z pera architektů. „Dvířka tvoří MDF desky z velmi jemné lisované dřevotřísky. Jsou silně nalakovaná, aby nenasákala,“ popisuje Ondřej Blaha. „V mých snech je ještě pracovní deska z černého kamene, stejného, jako na podlaze,“ popisuje. „Jen na ni nezbyly peníze. Dotáhnout do podkroví starý těžký nábytek bylo hrozné, ale stálo to za to. Nemám moc rád nové věci, připadají mi sterilní a nejsou mi tak milé,“ říká Tomáš a ukazuje na skříň a komodu, obloženou hudebními nástroji odkazujícími na jeho muzikantskou minulost.
Marianne Bydlení
