10 let práce a 49 metrů čtverečních: Rekonstrukce pražského stoletého bytu má duši

„Vlastní bydlení architekta je projekt s mnoha omezeními - být sám sobě klientem je v mnohém náročnější, než plnit zadání formulované klientem. Tím spíš, pokud jde o rekonstrukci. Nezbývá, než sám přijmout odpovědnost za všechna rozhodnutí a vystavit se těm rizikům, která běžně jako architekti pečlivě diskutujeme s klienty,“ vysvětluje architekt Martin Čeněk, s jakými obtížemi se při rekonstrukci svého bytu potýkal. Zrekonstruovaný byt se nachází v domě z konce 30. let, poctivém ztělesnění stavařského modernismu, klasickém pražském činžáku z této doby, s kachlíkovou fasádou a malými byty, který navrhl architekt Ladislav Šimek a postavil jeho bratr Jaroslav. „Jak už to asi bývá dle rčení „kovářova kobyla chodí bosa“, rekonstrukce bytu do finální podoby trvala nekonečných 10 let. Otázky, jež jsem si při rekonstrukci kladl, byly především zaměřeny na konflikt mezi zachováním silného ducha místa a naproti tomu míry otisku vlastní identity a invence. Co má zvítězit? Jak najít balanc? Není závěrem to, že uživatel přirozeně podlehne a přizpůsobí se duši existující stavby, kterou svou prací a přítomností jen drobně podpoří či upraví?“

Prvky se silným osobním příběhem a repasované staré kusy

Jak dům, tak samotný řešený byt si zachovaly řadu původních prvků z doby vzniku, tedy konce 30. let 20. století, byt nicméně byl již ve špatném technickém stavu a pro nové využití byla nezbytná celková renovace vč. úpravy dispozičního řešení. Hlavním cílem bylo zachovat maximum původních prvků, repasovat je a doplnit o současnou vrstvu. „Provedena byla kompletní stavební "aktualizace" zahrnující veškeré technické vybavení bytu, konstrukce podlah, veškeré povrchy atd. Bylo navrženo v obývacím pokoji odhalit a nechat očistit železobetonový trámový strop (jinak krytý podbitím a omítaným podhledem) a vytvořit z něj originální výtvarný prvek. Byla realizována repase původních oken, dveří, veškerého kování, nahrazení původních dubových parket replikou,“ vysvětluje Martin Čeněk. Dispoziční změna spočívá především v novém využití původní kuchyně a v kompletním vybourání původní spíže a koupelny, které byly nahrazeny novým vloženým nábytkovým blokem obsahujícím úložné prostory, skrytou komfortní koupelnu i část kuchyně. „Tato nová vrstva využívá tradiční materiály (kombinace mořených dubových dýh a bílého laku), ale tak, aby uvnitř vznikl naprosto čistý, minimalistický bělostný prostor. Velká péče je věnována vhodným kombinacím originálních prvků a detailů z 30. let a nových designových kusů nábytku a doplňkům, stejně jako volbě materiálů pro veškerý nový - na míru navržený - vestavěný nábytek, který určuje využití prostor i jejich členění.“ Při zařizování interiéru byly využity prvky často se silným osobním příběhem, jako například čtveřice repasovaných jídelních židlí Thonet z domu rodiny praprarodičů, polokřeslo Thonet, kterou používal ve své pracovně prastrýc stavitel, funkcionalistická trubková židle Ez12 navržená v roce 1930 Karlem Ortem pro firmu Gottwald, nebo dobová stropní svítidla. Doplněny pak jsou spíše minimalistickými současnými výrobky, jako je například lenoška Fusion od studia Nendo. Taburet – růžové prasátko, dárek od přátel – pak v předsíni připomíná, abychom se jako architekti nebrali vždycky tak vážně.

Autor projektu: Martin Čeněk / martin cenek architecture

Interiér roku

Soutěž Interiér roku, kterou pořádá Institut bytového designu, každoročně oceňuje výjimečné soukromé i veřejné interiéry navržené českými a slovenskými architekty.  Do devátého ročníku soutěže designéři a architekti přihlašovali své nově realizované projekty za rok 2023. V tomto ročníku soutěžilo rekordních 233 interiérů. Více se dozvíte na  www.interierroku.cz.