Téma pocení je asi stejně sexy jako stříhání nehtů. Potýkáme se s ním ale všechny, tak si pojďme projít, jaké máme možnosti.
Text: Karolína Demelová
Pro mnoho lidí pocení dlouho bylo – a možná dodnes je – podobné tabu jako třeba menstruace. Ano, je normální a přirozené, ale nebudeme o něm mluvit a v tichosti se postaráme o to, aby si nikdo nikdy ničeho nevšiml. Potní žlázy a jejich funkce se ovšem dostaly do centra pozornosti ve chvíli, kdy se začalo intenzivněji debatovat o složení antiperspirantů a kosmetických ingrediencích celkově. Co je která látka, jaký má účel, a hlavně: je bezpečná?
Svých nevyžádaných patnáct minut slávy si kvůli tomu zažily hliníkové soli, které jsou hlavní účinnou látkou v antiperspirantech, jelikož se hlasitě spekulovalo o jejich možné souvislosti s některými nemocemi v čele s rakovinou prsu. Pro pořádek, studie ani výzkumy pro to dodnes žádné důkazy nepřinesly, takže můžete být klidné, výroba i složení kosmetiky jsou navíc v Evropské unii opravdu přísně regulované a kontrolované.
Výsledkem podobných, byť vyvrácených obav a stále větší obliby přírodní kosmetiky je obrovské rozšíření nabídky deodorantů. Už je nemusíte hledat ve spodních regálech nebo obchodech se zdravou a alternativní výživou, protože v šik obalech hrdě trůní na vrchních poličkách drogerií, parfumerií i luxusních butiků. Což je nakonec výhra pro nás všechny, protože máme mnohem pestřejší výběr.
Možná děláte fyzicky náročné sporty, často čelíte stresovým situacím, objektivně se více potíte nebo máte jednoduše rády suché podpaží. Důvodů, proč fandit antiperspirantům, je rozhodně dost. Klíčovou látkou v jejich složení jsou už zmíněné aluminiové soli, které fungují na jednoduchém principu: zužují vyústění potních žláz, čímž redukují (nikoliv zcela zamezují) tvorbu potu. Tím docílí nejen pocitu sucha, ale zásadně snižují i riziko zápachu. Pot sice sám o sobě cítit není, je ovšem potravou pro bakterie na pokožce, které ho rozkládají – a právě tenhle proces je zdrojem typického pachu.
Ať už si vyberete tuhý, krémový, kuličkový nebo ve spreji, antiperspirant byste měly vždy nanášet na čistou, suchou a nepodrážděnou pokožku. Zvlášť u těch extra silných a účinných, které slibují ochranu na 42, 72, nebo dokonce 96 hodin, se obvykle doporučuje aplikace večer. Během noci, kdy se méně potíme, totiž mají čas v klidu působit. Přípravek od přípravku se ale může lišit, proto si vždycky prostudujte návod. Pokud vás sužuje nadměrné pocení, na které nezabírají ani ty nejsilnější antiperspiranty, můžete zvážit i botox. Dá se aplikovat nejen do podpaží, ale i dlaní nebo chodidel a jeho efekt vydrží čtyři až dvanáct měsíců – pak je potřeba zákrok zopakovat.
Deodoranty na rozdíl od antiperspirantů bojují proti zápachu tak, že ho pohlcují, respektive vonné látky neutralizují pachy, které vznikají při setkání bakterií a potu na pokožce. I když některé obsahují složky, které pocení do jisté míry také zmírňují, rozhodně od nich nemůžete čekat totéž co od antiperspirantů – jinými slovy téměř zcela suché podpaží po celý den.
Což je asi největší výzva pro ty, které se potí normálně (nebo i víc). Plusy jsou jasné: sympatické složení, často zcela přírodní, respekt k přirozeným funkcím těla, krásné vůně... Jenže jak si najednou zvyknout, že máte v podpaží vlhko? Jako u lecčeho v životě i tady to chce hlavně trpělivost a ochotu hledat a zkoušet, než najdete ten pravý. Deodoranty se totiž mezi sebou poměrně výrazně liší, a to nejen tím, jestli voní po citrusech, růžích nebo šalvěji. Pomoci vám může i dobré načasování, například když si přechod z antiperspirantů na deodoranty naplánujete spíš na podzim nebo zimu, kdy se tolik nepotíte a budete mít větší vůli dát nováčkům šanci.
Co si tedy vybrat? Neohlížejte se na trendy ani rady ostatních, opravdu záleží jen na vás. To jediné podstatné je, abyste se samy cítily příjemně a bezpečně. A abyste vy ani okolí necítily to, co nechcete.
Zdroj: autorský článek
