Taky pořád tápete v typech filtrů opalovacích přípravků? Vysvětlíme, na jakém principu fungují a v čem jsou silné stránky každého z nich.
Vrásky, pigmentové skvrny a celkově předčasné stárnutí kůže, riziko melanomu… O důvodech, proč se chránit před UV zářením, není třeba dlouze debatovat. Zmatek ovšem pro některé nastává ve chvíli, kdy se mají rozhodnout, čím se mazat. V posledních letech totiž obzvlášť v jistých koutech internetu probíhají plamenné diskuze, zda a případně jaké UV filtry jsou „bezpečné“.
Pravda je, že téma řeší i část odborné veřejnosti (především v USA), ovšem hlavně v rovině toho, že je potřeba více studií. „Evropská unie reguluje a kontroluje kosmetiku velmi přísně, takže zákazníci můžou být zcela klidní. Nevidím jediný racionální důvod, proč bychom se u nás měli nějakým filtrům vyhýbat, nebo se jich dokonce bát,“ zdůrazňuje dermatoložka a majitelka pražské ordinace Lucie Rajská.
UV filtry v opalovacích krémech se dají rozdělit do dvou kategorií: chemické a minerální neboli fyzické (existují i hybridní přípravky kombinující oba typy). Chemických filtrů existuje celá řada, ty minerální jsou ale jen dva: oxid titaničitý a zinečnatý. Základní rozdíl mezi nimi je v tom, na jakém principu fungují. „Minerální filtry nepronikají do pokožky, ale vytvářejí na ní vrstvičku. Ta se pak velmi zjednodušeně řečeno chová jako zrcátka, která odrážejí sluneční záření,“ vysvětluje Lucie Rajská. Oproti tomu chemické filtry pronikají do kůže, UV záření pohlcují a následně přeměňují na neškodné teplo. Z toho vyplývá i jeden praktický rozdíl: zatímco minerální filtry „fungují“ hned po aplikaci, u chemických musíte počkat přibližně dvacet minut, než začnou působit a vy můžete vyrazit ven.
„Obecně se dá říct, že minerální opalovací krémy jsou vhodnější pro citlivou nebo reaktivní pokožku a také pro děti. I mezi přípravky s chemickými filtry je ale spousta takových, které jsou přímo určené pro citlivou kůži i oči nebo lidi se sluneční alergií,“ říká dermatoložka. Ve své praxi vypozorovala, že si lidé snáze vyberou ten pravý pro svůj typ pleti spíš mezi krémy s chemickými filtry, které ze své podstaty umožňují větší variabilitu textur. „Nevýhodou minerálních krémů bývá to, že jejich rozetření většinou zabere trochu víc času a stejně tak i jejich smývání z kůže,“ pokračuje Lucie Rajská. Hlavním bolavým místem je pak fakt, že obvykle zanechávají na pokožce bílý film – důvodem je právě obsah oxidu zinečnatého anebo titaničitého. Typicky u pleťových krémů se tomu výrobci snaží předejít jemným tónováním přípravku, další cestou je „zmenšování“ minerálních filtrů – v některých produktech tak narazíte na zinek či titan ve verzi „nano“.
Pro úplnost dodejme, že u nanočástic někteří vznášejí otázky ohledně jejich případného vlivu na podmořský život, což je téma, které se obvykle řeší především v souvislosti s několika specifickými chemickými filtry. Snaha ochránit korály a další vodní živočichy vedla některé státy (například Havaj nebo části Mexika) k zákazu určitých filtrů a spousta značek je následně přestala používat – na jejich obalech najdete ikonu nebo ujištění, že jsou „reef-safe“.
Ať už si vyberete přípravek s minerálními, nebo chemickými filtry, některá pravidla zůstávají stejná. Za prvé použijte dostatečné množství, například na obličej patří tolik krému, kolik vymáčknete na délku dvou svých prstů. Nezapomínejte na místa, jako jsou uši, hřbety rukou a nárty, podkolenní jamky nebo pěšinku ve vlasech (abyste je nezamastily, sáhněte po SPF ve formě suchého spreje). Přemazat byste se měly přibližně co dvě hodiny, respektive po každém koupání nebo otírání kůže – pokud jste nalíčené, oceníte neviditelné jemné mlhy nebo pudry s obsahem SPF. A především: chraňte se každý den. Ve výsledku je jedno, který typ UV filtrů bude váš krém obsahovat, hlavní je, že ho budete používat rády a pravidelně.
citace dermatoložka Lucie Rajská
