Nová pravidla (opalovací) hry: Zdravě nazlátlá pokožka

Za zrodem „opalovací revoluce“ stála žena, která přepsala dějiny módy hned několikrát, Gabrielle Coco Chanel. Když byla v roce 1923 vyfotografována při sportu na francouzské Riviéře, její bronzová pokožka okamžitě pobláznila svět. Protože všechno, na co Coco sáhla (nebo spíš co si vzala na sebe), se změnilo v trend. Vděčíme jí za oblibu perel, pruhovaných triček i za opalovací mánii. Když lidé uviděli ve společenských časopisech fotky štíhlé, opálené Coco, ihned zatoužili po nazlátlé barvě také. Legendární herecká hvězda Adina Mandlová nebyla výjimkou. Traduje se, že městečko Úpice ležící v Královéhradeckém kraji se z její letní návštěvy dlouho vzpamatovávalo. Hlavně mužská část. Herečka se totiž ráda opalovala nahoře bez, což v té době bylo naprosté tabu.

Nejtmavší vyhrává

Ideálem krásy se v průběhu let rychle stala někdy až přehnaně opálená pleť. A kosmetický průmysl měl díky tomu žně. Už v roce 1929 se v americkém Vogue psalo, že „opékací hnutí“ vedlo ke vzniku zcela nového letního průmyslu, zahrnujícího plavky, kosmetiku a plážové oblečení zhruba ve stejné podobě, jak je známe dnes. Jen Asii se opalovací šílenství vyhnulo, rovnice čím bělejší pleť, tím vyšší postavení platí v očích asijských národů i v 21. století. Časopisy a noviny jsou tu stále přímo přecpané inzeráty na krémy se zaručeně bělicími účinky.

U opálení léta platilo, že více je více. Možná jste si o dovolené s mámou či ségrou také srovnávaly, která má víc opálená záda nebo břicho. Navíc v době, kdy neexistovaly sociální sítě, byla právě intenzivně zabarvená pokožka mnohdy jediným důkazem, že jste vysněnou dovolenou v Jugošce nebo na Balatonu skutečně absolvovala. Největší oblibě se výrazné opálení těšilo v sedmdesátých letech. Mohla za to Ursula Andress. Scéna, během které se v bondovce Dr. No objevila v sexy bílých bikinách na vysportovaném, opáleném těle, se stala legendou. Že měla opalovací revoluce obří rozměry, dokazuje i změna vizáže panenky Barbie. Transformace barbíny ve správnou holku z pobřeží Malibu se odehrála v roce 1971. Zahrnovala odbarvené blond vlasy a mnohem opálenější kůži, než panenka doposud měla.

Nová pravidla

Bronzová kůže letí už více než sto let, náš postoj k opalování se ale mění. Moc dobře víme, že sluneční přípravky jsou nutnost, a ne možnost. A také nám dnes mnohem víc záleží na intenzitě ochrany. Směsí s kokosovým olejem a kakaovým máslem by se dnes mazal opravdu málokdo, i když bizarními recepty na „domácí opalovací krém“ se internet jen hemží. Ano, je pravda, že některé ingredience, třeba kokosový či sezamový olej, obsahují přirozený UV faktor. Nebudeme se ale tvářit, že v době, kdy je ozonová díra větší než kdy jindy, se stačí trochu máznout kokosákem, a jsme dostatečně chráněni.

Na rozdíl od generace našich maminek se také mnohem víc pídíme po složení jednotlivých přípravků. Speciální péči věnujeme i vlasům nebo rtům, což bylo dřív téma, na které ženy ani nepomyslely – stříkat si něco do vlasů? Mít speciální sluneční tyčinku na rty? Proč, proboha?! Ale i samotný postoj k opalování se změnil. Na dovolené u moře mnohem raději trávíme čas poznáváním a ochutnávám místních dobrot, než že bychom litovaly každého slunečního paprsku, co nedopadne na naše obnažené tělo. Smažení na dece s minutkou nastavenou na patnáct, to aby nebyla záda intenzivněji opálená než břicho, je naštěstí minulost. Doba se mění a aktuálním trendem není núbijská hnědost, ale zdravě nazlátlá pleť.

Futuristické vize

Budoucnost opalování připomíná sci-fi filmy. Vědci nelení a přicházejí s novými technologiemi, například opalováním bez slunce, jen za pomoci speciálních pilulek. Jejich složení dokáže tělo obelhat, aby stimulovalo větší množství melaninu. Vědci si slibují, že by jejich masové rozšíření mohlo snížit procento rakoviny. Upřímně, na mě už je toho trochu moc. O chvíle na slunci bych se nechtěla nechat připravit. Nejlépe s aperolem v ruce a namazaná padesátkou, jak jinak.

Malé dějiny opalováků

1928 – na trhu se objevuje první samoopalovací přípravek Huile de Chaldée. Za jeho zrodem stojí módní návrhář Jean Patou.

1929 – americký časopis Vogue vyhlásil novou éru, opalování je oficiálně in

1935 – první opalovací olej Ambre Solaire s UV faktorem. Má ho na svědomí kosmetický gigant L’Oréal.

1938 – Švýcarský student chemie Franz Greiter utrpěl popáleniny při výšlapu na horu Piz Buin, o osm let později vyvinul stejnojmennou značku opalovací kosmetiky.

1944 – Benjamin Green, původně veterinář, použil k ochraně kůže vojáků
nasazených v jižních oblastech mastnou červenou veterinární vazelínu, která je měla chránit před ultrafialovými paprsky. Po válce ji pak smíchal s kakaovým máslem a kokosovým olejem: na světě byl slavný Coppertonův opalovací krém.

1956 – Vzniká ikonická reklama na zmíněný Coppertonův krém. Je na ní holčička, které stahuje kalhotky pejsek, hlavní roli ztvárnila majitelova tříletá dcerka. Reklamu dodnes kopírují hvězdy, třeba Kylie Minoque na obálce GQ či Jim Carrey na Rolling Stone.

Zdroj: autorský článek