Zdvořile konverzovat, nebo raději mlčet? A komu a kolik dát spropitné? Taky v salonu někdy tápete a bojíte se, že uděláte faux pas? Odpovědi na nejčastější otázky přinášíme rovnou od zdroje.
Je jedno, jestli jste v salonu úplně poprvé, nebo znáte všechny zaměstnance křestním jménem a vaše kadeřnice nebo kosmetička toho o vás ví víc než nejlepší kamarádka – občas se zkrátka můžete dostat do situace, kdy nevíte, jak se zachovat. Mám se ozvat, že mi není příjemné, když mi masérka sahá na šíji? Nebude si myslet, že jsem blázen? Je nezdvořilé zeptat se kadeřníka, proč zajíždí nůžkami tak hluboko do vlasů? A tenhle zákrok asi zkrátka bolí, takže zatnu zuby a budu mlčet… Zdá se vám to přehnané? Z rozhovorů s odborníky vyplynulo, že jestli něco skutečně neumíme, tak ozvat se a říct, co nám vadí. A ne, není to známka dobrého vychování. Slušná prosba nebo poznámka je v takovém případě víc než vítaná. Nemyslete si totiž, že si našeho znepokojeně staženého obočí nikdo nevšimne.
„Samozřejmě že to poznáme! Když například klientka zakloní hlavu do umyvadla a místo uvolnění je celou dobu v křeči a má otevřené oči, je naprosto jasné, že jí to není příjemné,“ říká Markéta Machová, master kadeřnice z pražského salonu Franck Provost. „Pokud nemáte rády mytí hlavy, je v pořádku říct to předem. Nebudete první a nikdo se neurazí. Můžu vynechat masáž a vlasy prostě umýt co nejrychleji,“ nabízí kadeřnice. Když ale i na přímou otázku odpovíme, že je všechno v nejlepším pořádku, moc s tím nezmůže. Výsledek? My odcházíme v tenzi, a možná dokonce nespokojené s výsledkem – a profesionál se trápí pochybnostmi, co konkrétně udělal špatně.
Podobné zkušenosti má i Žaneta Peroutková, kosmetička v pražském institutu Maison Sisley. Objednat se sem můžete na ošetření obličeje i těla, které probíhá v intimním přítmí kabiny a staví na speciálních masážních technikách. „Vždycky se klientek předem ptám, jestli je nějaká oblast, které bych se neměla dotýkat. Jsem ráda, když rovnou hlásí, že jim nejsou příjemné například doteky na krku. Samozřejmě je při ošetření také pozoruju a vycítím, jestli se jim něco nelíbí. Skoro nikdo se ale ani v takovém případě neozve, což je opravdu škoda, rituál rády přizpůsobíme každému na míru.“
Jestli je někde vyloženě zásadní, abyste se v případě diskomfortu hned ozvaly, je to během estetických zákroků. „Všem klientkám zdůrazňujeme, aby okamžitě řekly, kdyby je něco bolelo nebo pálilo,“ říká Ivana Pokorná, majitelka pražské Kliniky estetické medicíny Formositas. „Ptáme se jich stále dokola i během ošetření, protože některé by se samy od sebe jednoduše neozvaly. Nevím, jestli je to syndrom bílého pláště, kdy máme přehnaný respekt z doktorů, ale je opravdu důležité, abyste nemlčely a nikdy se nebály na cokoli zeptat.“ Možná vnímáte třeba oblíbené výplně kyselinou hyaluronovou jako banalitu, ale i ty jsou invazivním zákrokem, u nějž může dojít k nežádoucí opožděné reakci v podobě zánětu. „Vždycky okamžitě volejte a řešte to, není to legrace a jde o zdraví.“
Přišly jste někdy do kadeřnického salonu plného klientek, kde by bylo ticho? Já tedy ne, většinou slyším ze všech stran tlumené štěbetání. Překvapila mě proto zpráva, že se v zahraničí sem tam objevují „tiché salony“, kde máte možnost ve vstupním dotazníku zaškrtnout, že si nechcete povídat – a evidentně je o takovou službu zájem. U nás by podle všeho zatím moc zákaznic neměly, aspoň tedy dle pozorování Markéty Machové. „Klientek, které preferují ticho, moc nemám, i když by to popravdě v některé dny bylo fajn,“ směje se. Podle jejích zkušeností málokdo přijde a řekne, že chce dnes jen relaxovat, případně si vytáhne laptop nebo časopis a dá tak najevo, že o konverzaci nestojí. „Spíš to vycítím. Pokud po prvotní konzultaci ohledně střihu a barvy klientka sama nepokládá otázky, přizpůsobím se jí.“
Takových je ale málo, většina zákaznic si povídá ráda, a to o všem od nejnovějších společenských drbů přes rodinné záležitosti až po velmi osobní problémy. „O vlasech většinou bohužel moc nemluvíme, i když by to dávalo největší smysl,“ podotýká Markéta Machová. Potvrzuje tak, že leckteré z nás vnímají „svou“ kadeřnici nebo masérku zároveň tak trochu jako psychologa, kněze nebo barmana, kterému během sezení kompletně vylijí srdce. Možná nás k tomu podvědomě vede nevyhnutelná intimita situace, kdy dovolíme cizímu člověku, aby se nás dotýkal. A když už jsme si ho pustily k tělu fyzicky, dovolíme mu nahlédnout i do našeho nitra.
„Náš rituál je založený na relaxaci, takže na klientky samy nikdy nemluvíme. Je ale pravda, že některé si povídat chtějí, a všímáme si, že jich po pandemii přibývá. Většinou řeší spíš trápení: rozchody, problémy s dětmi, zdraví,“ podotýká kosmetička Žaneta Peroutková s tím, že jde obvykle o stálé klientky.
Možná jste také zvyklé propovídat celé sezení a berete to jako samozřejmost, ale nikoho se nedotknete, když při příští návštěvě dáte mile najevo, že byste dnes raději vyřídily pár pracovních e-mailů nebo jen relaxovaly. Třeba zjistíte, že vám to vyhovuje mnohem víc, koneckonců jak často máte příležitost na hodinu dvě jen tak zavřít oči a užívat si, že nemusíte vůbec nic?
Zatímco v restauraci necháváme spropitné automaticky, když přijde na kosmetické procedury, dost často tápeme. Hodí se to? Jak by mělo být vysoké? A kdy a jak ho dát? Bohužel neexistuje jediná univerzální odpověď, obecně ale platí, že v kadeřnických nebo kosmetických salonech spropitné neurazí a nemusíte ho nikomu strkat potají. „Klienti obvykle dávají jednu, dvě stovky, mám ale i zákaznici, která mi poprvé dala vyšší částku a já se jí to snažila rozmluvit s tím, že je to moc. Při druhé návštěvě téma sama otevřela a na rovinu mi řekla, že se se mnou tentokrát nechce dohadovat, že mi tuhle částku dát chce,“ říká Markéta Machová s tím, že většina lidí si konkrétně v kadeřnických salonech spropitné dávat navykla.
I tak ale leckdo tápe, jak přesně a kdy ho nejlépe předat. „Někdo mi dá peníze do ruky, když se s ním jdu rozloučit, jiný ho nechává na recepci při placení, jedna má klientka vždycky vsune bankovku do šuplíku v mém stole. Žádná z těch variant není špatně,“ usmívá se Markéta Machová a dodává, že pokud se o vás starali dva kadeřníci, jeden například barvil a druhý stříhal, automaticky si mezi sebou peníze rozdělí na půl. „Spropitné nás neurazí, spíš potěší. Ale zdůraznila bych, že ho rozhodně nikdy neočekávám,“ říká k tématu kosmetička Žaneta Peroutková. „Tak polovina klientek nechává peníze v kabině, druhá mi je dává při rozloučení. Zažila jsem i to, že mi některé klientky strkaly bankovku potají do kapsy, aby to nikdo neviděl. Nejspíš se jinde setkaly s tím, že to zaměstnavatel zakazoval.“
Zcela opačný pohled má Ivana Pokorná, která zdůrazňuje, že provozuje zdravotnické zařízení. „Jsem přesvědčená, že do nich spropitné nepatří. Samozřejmě jsem se setkala s tím, že nám ho klientky chtěly nechat, ovšem vždycky ho s úsměvem, ale důrazně odmítnu.“ Podtrhuje, že je rozdíl mezi kosmetickým salonem a klinikou estetické medicíny, byť to pro některé nemusí být na první pohled zcela zřejmé. V obou si platíme za něco „navíc“, a tak možná máme tendenci vnímat lékařky a sestřičky podobně jako kosmetičky nebo kadeřnice. „Třeba květina vždy potěší, a je-li od ženy, tak dvakrát, ale pro mě osobně je největší poděkování, když klientka odchází spokojená a třeba přijde v budoucnu znova.“
Vtipné je, že i u zpovídaných odbornic se potvrdilo přísloví o kovářově kobyle. Byť se všechny shodnou na přání, aby se jejich klientky při nepohodlí hned ozvaly, samy mají v téhle sféře taky co dohánět. Žaneta Peroutková si podle svých slov nechala skoro spálit hlavu fénem, protože se ostýchala ozvat, Markéta Machová zase přiznává, že jí nedávno v restauraci přistála na stole místo objednaných lasagní koprovka. „Kopr opravdu nemám ráda, ale než bych jídlo vrátila, radši jsem ho snědla. Vím, že je to pitomost, ale neumím se ozvat. Když jsem tam za pár dní šla znova, vítali mě se slovy: Tak co, dneska jdete konečně na ty lasagne? Pochopitelně na to přišli, asi jako já poznám, když klientka neodchází úplně spokojená.“ Evidentně se máme všechny co učit.
V souhrnu se dá říct, že pro chování v salonech by se dala aplikovat spíš než příručka etikety nejčastější rada vztahových terapeutů: naučte se komunikovat. Řekněte jasně a slušně, co chcete a co ne, co je vám nepříjemné a co byste případně chtěly změnit. Zeptejte se, když vám něco není jasné. Ozvěte se, když vás něco bolí. Nebojte se mluvit o penězích. A pokud se rozejdete a pak na sebe někde náhodou narazíte, nedělejte, že se nevidíte, a slušně pozdravte.
autorský článek
