V kuchyni vždy otevřeno. Vstupte a ochutnejte!

Andrea Motílková miluje jídlo. To by nebylo nic zvláštního, jídlo milujeme všichni. Ona ale dokázala svou lásku proměnit ve vášeň a hlavně v úspěšný blog o vaření, který inspiruje a dělá radost tisícům fanoušků.

V restauraci si zásadně objednává jídla, která ještě neochutnala, ale doma musí být trošku konzervativnější, protože na rozdíl od jejího manžela, který sní všechno, její dva synové experimentům moc neholdují.

Kdy a co jste poprvé uvařila úplně sama?

Už si na to popravdě moc nevzpomínám, co bylo mojí prvotinou u plotny, ale asi nějaká bábovka, kterou jsem směla za dozoru maminky vyšlehat a nalít do skleněné formy. A pak už jsem stála u trouby a čekala na výsledek. Jinak úplně sama, bez mamky za zády, jsem připravovala nějaké jídlo na způsob „číny“, tenkrát ze surovin, které samozřejmě odpovídaly době, kdy tu o ně byla nouze.

Povedlo se to?

Myslím, že se určitě povedlo, protože mne to tenkrát od vaření rozhodně neodradilo, právě naopak. Setkalo se s pochvalnými komentáři od staršího bratra i rodičů.

Jakou kuchyni máte nejraději a jakou nejraději vaříte?

Já mám nejraději kuchyni asijskou a středomořskou pro svoji chuť a čerstvost. U asijské kuchyně mne baví její rozmanitost, každá země má svoje ingredience, bez kterých se neobejde. U středomořské si vždy ráda zavzpomínám na slunnou dovolenou u moře. Ryby a mořské plody si dám velmi ráda. Vařím většinou ze sezónních surovin, spoustu zeleniny a bylinek pěstuji na zahradě a ve skleníku.

Samozřejmě že ne stále vařím tato jídla, spíš se orientuji na to, co lze rychle uvařit ze surovin, které mám doma, stejně tak, jako je budou mít doma moji čtenáři. A asi díky tomu se k mým receptům hodně lidí rádo vrací.

Váš blog o vaření V kuchyni vždy otevřeno je velmi úspěšný. Jaké byly jeho začátky a jaké máte nyní reakce od fanoušků?

Ještě dříve, než jsem začala sepisovat recepty na můj blog, zveřejňovala jsem je včetně fotografií na jeden přední český web o vaření. Tam jsem se setkala s kladnými ohlasy čtenářů a po čase jsem si řekla, že by bylo dobré pro své fanoušky založit web, kde by si mohli všechny recepty prohlédnout na jednom místě. Nejsem zrovna IT odborník, tak mi to chvilku trvalo, než jsem upravila blog do dnešní podoby, která snad všem návštěvníkům vyhovuje. V současné době, kdy běží třetím rokem, je jeho návštěvnost cca 100tis. měsíčně a celkem už přes 3mil. návštěv. Na Facebooku ho sleduje skoro 37tis. fanoušků, což si myslím mluví za vše. Odezvy jsou od všech veskrze kladné, myslím, že podle mých receptů dokáže uvařit každý cokoliv a hlavně z dostupných surovin, které nemusí nikde zdlouhavě shánět.

Vydala jste vlastní kuchařku. Co v ní mohou čtenářky najít a v čem se liší od jiných kuchařských knih?

Ano, v červnu jsem vydala svoji kuchařku. Konečně jsem se k tomu odhodlala, přestože jsem si s tou myšlenkou pohrávala už skoro dva roky. Vše jsem sepsala i nafotila sama, všechno jsem doma uvařila a s rodinou taky snědla. S grafickou úpravou knížky mi pomáhal můj tatínek. Knížku jsem od počátku chtěla udělat hodně komplexní, rozdělit ji podle praktičnosti tak, jak se kuchařky dělily dříve. Od předkrmů, salátů, polévek, přes druhy masa, jednoduché a rychlé recepty z jednoho pekáčku, tradiční česká jídla, moučníky a dezerty, až po zavařování a jiné uchování sezónních potravin. Myslím si, že hodně kuchařkám toto řazení vyhovuje, stejně jako mně.

Kuchařka je na rozdíl od jiných dnešních knih velmi obsáhlá, je v ní 296 receptů a ke každému z nich je velká barvená fotografie.

Kdo je váš kuchařský vzor?

Po pravdě žádný vzor nemám. Já jsem vždycky v kuchyni ráda experimentovala se surovinami, takže nemohu říct, že bych vařila podle receptů některých známých kuchařů. Nicméně mám doma v knihovně desítky kuchařek, ať už jsou to klasické české (některé ještě po babičkách a mamince) nebo orientované na zahraniční kuchyni. Ráda v nich i jen tak listuji.

Může se každý naučit vařit nebo je pro to potřeba opravdová vášeň?

Vaření není žádná věda, dokáže to každý. Pokud si někdo není jistý, je dobré se držet receptů a pokud už je někdo trošku ostřílenější, může s chutěmi experimentovat. Ale na to každý přijde časem, co mu chutná a vyhovuje. U té zmiňované asijské kuchyně, kterou mimochodem učím zájemce ve škole vaření v Plzni, je ale dobré nejprve sehnat autentická dochucovadla a suroviny. Ovšem ani to už dnes není ve větších městech, nebo díky eshopům, velký problém.

Co považujete za největší kulinářský prohřešek?

Myslíte můj nebo obecně Čechů (směje se)? Dost mi vadí, když přinesou někomu, ať už v restauraci nebo jídelně, polévku na stůl a první, co strávník udělá, že si do ní nalije Maggi, připepří nebo přisolí, aniž by to nejprve ochutnal. Tím přebije veškeré chutě a musí to chutnat všechno stejně.

Jaké jídlo opravdu nemůžete pozřít?

Už jsem hodněkrát zmiňovala, že nemám ráda dršťky. Polévku z nich mám ráda, ale bez nich. Jinak taky mlékovou polévku a šťouchané škubánky. Ale u těch bych se asi přemohla, když bych musela.

Co nejupřímnějšího řekly děti o vašem jídle?

Moji kluci? No to jsou dva „šťouralové“, každému chutná něco jiného, takže sladit jejich chutě o víkendu je někdy o nervy. Pak se jeden cpe, druhý do toho vrtá, protože měl chuť na něco jiného … Nemám to s nimi zrovna jednoduché. Pamatuji si, když jsem jim kdysi zkusila dát koprovku, že ten mladší, to chodil ještě do školky, řekl, že omáčku s tou travičkou jíst teda rozhodně nebude (říká se smíchem).

Snažíte se jim do té jejich oblíbené klasiky někdy tajně vpašovat i něco nového?

Už se ani nesnažím. Oni mě hned odhalí. Do zajetých klasických jídel, která jim taky vařím, určitě ne. Spíš se s nimi raději dopředu domluvím, co mám v plánu. Od malička mají oba rádi zeleninu, s tou v jídlech nebo salátech nešetřím.

Jaké jídlo vás v nedávné době, např. v restauraci, mile překvapilo?

Já moc do restaurací nechodím. Když už někam zajdeme, tak se výběr jídel zužuje na to, co chtějí kluci a tím pádem vyhrává nějaká italská. A tam moc jídel, která by mě ohromila, nenajdu. Ale zrovna jsem dnes uvařila výbornou maďarskou houbovou polévku, jejíž chuť mne velmi mile překvapila.

Doplňte větu: Jídlo je pro mě…

Spíše bych napsala : „Dobré jídlo je pro mě kulinářský zážitek, není to jen všední záležitost. Člověk by se neměl najíst jen z pocitu hladu a odpadnout, ale měl by si jídlo umět vychutnat, v klidu a pohodě s blízkými lidmi. Ať už je to rodina neb přátelé.“

POZOR! Autorka kuchařky a blogu V Kuchyni vždy otevřeno, Andrea Motlíková, se bude o své báječné recepty dělit i s vámi pravidelně na našem webu MARIANNE.CZ!

https://www.facebook.com/vkuchynivzdyotevreno/

https://inkitchenopen.blogspot.cz/

https://www.facebook.com/azkoreni#utm_source=firmy.cz&utm_medium=ppd&utm_campaign=firmy.cz-13003326