Udržitelně neudržitelná kosmetika

Před třemi lety jsme s přítelem byli na dovolené na Bali. Jeli jsme na skútru za místním párem, kochali se nádhernou krajinou, když najednou žena před námi odhodila do rýžového pole velkou plastovou lahev. Byla jsem v šoku! Zahodit do panenské přírody kus plastu, který se bude rozkládat přibližně sto let? Pohoršila jsem se, ale to byl jen začátek. O kousek dál plastová záplava pokračovala, místo romantického západu slunce na pláži jsme měli výhled na hromady odpadků, které místní uklízejí tak, že je jednoduše vyhodí do řeky vlévající se do oceánu.
Po návratu domů jsem celou plastovou aféru vytěsnila a pamatovala si jen to hezké. Po nějaké době se ale na mě ze všech stran začal valit termín udržitelnost a já si na svůj zážitek z Bali vzpomněla. Na světě je deset řek zodpovědných za 90 % plastu v oceánech – dvě jsou v Africe a zbylých osm najdete právě v Asii. Například v čínské řece Jang-ce je ročně 1,5 milionů tun plastu! Šílená čísla, ale i tak se musím přiznat, že mi pojem udržitelnost, který jako by najednou byl úplně všude, začal lézt na nervy. Každá druhá influencerka se dramaticky pohoršovala nad plastovým příborem či jednorázovými brčky, módní i kosmetické společnosti se předháněly v prohlášeních, jak svými udržitelnými výrobky šetří planetu. Jakmile se něco stane masovým trendem, já jdu tak nějak automaticky opačným směrem. Jenže to vůbec není dobrá cesta.

Environmentální pokrytci

Schválně, zkuste si zrekapitulovat svůj den, tipuju, že se od toho mého nebude zas tolik lišit. Ráno vstanu, dám si sprchu a umyji si hlavu. Každá z lahviček, kterou ve sprše použiji, je plastová, bohužel. A ten plast někde skončí. Ačkoli poctivě třídím odpad, vůbec si nejsem jistá, že nakonec doputuje tam, kam má. Pak jdu do práce a občas si po cestě koupím kávu, často následuje oběd v plastovém obalu, navíc zabalený do plastového sáčku, ve kterém nechybí plastový příbor. Jasně, to je ten nejhorší možný scénář, kávu si dělám i doma, do práce si mnohdy nesu vlastní oběd. Taky se vědomě snažím příliš neplýtvat. Jako kosmetická redaktorka zkouším opravdu hodně produktů, ale vybírám si jen takové, o kterých tuším, že mají šanci trvale se usadit na mé kosmetické poličce. Do obchodu se snažím nosit vlastní tašku a na zahradě mám dokonce vlastní kompost. Ale stačí to? 

Náš vztah k přírodě je v poslední době plný velkých slov a okázalých gest, což krásně dokreslil skandál kolem sira Davida Attenborougha. Slavný dokumentarista a přírodovědec vytvořil ve spolupráci s BBC sérii dokumentů o přírodě Dynasties, po šedesáti letech práce v oboru ho ale kritici označili za environmentálního pokrytce! Čím si to vysloužil? Pro deník Observer prohlásil, co si dost lidí myslí, ale bojí se to říct – že zveřejňování problémů životního prostředí může být ve svých důsledcích kontraproduktivní. Lidé prostě otupí. Všech těch doporučení, co bychom měli a neměli dělat, je najednou trochu moc.„Nechtěl jsem natočit ekologický a alarmující pořad,“ uvedl David Attenborough o svém dokumentu. A sklidil kritiku.  

Permanentně výstražně zdvižený ukazováček ale určitě není správná cesta. Přece nebudeme na někoho koukat skrze prsty jen proto, že si k čerstvému džusu dovolil vzít plastové brčko. Navíc když si sami občas rádi zaletíme na prodloužený víkend třeba do Paříže a na nákup se dovezeme autem. Jde o rovnováhu, tak jako ve všem. 

Dokumentarista Sir David Attenborough nahlas řekl, co si spousta lidí myslí, ale bojí se to říct. Že neustálé hovory o ekologii a udržitelnosti vedou k tomu, že lidé otupí.

Holistický přístup

Ale zpátky ke kosmetice. Často se setkávám s mylným pohledem, co to přesně udržitelnost v kosmetice je. Většina lidí vám bude tvrdit, že jde o čisté produkty netestované na zvířatech. Omyl. Udržitelnost v kosmetice zahrnuje komplexně vše, na co si vzpomenete. Od šetrného získávání surovin, které nemá neblahý dopad na stav přírody, přes výrobu obalů, testování produktů až po jejich vliv na ekosystém poté, co oblíbený produkt vyhodíme do odpadkového koše. Sedmdesát procent odpadu z kosmetického průmyslu totiž tvoří právě obaly. A přesně to je důvod, proč přestávají některé firmy krabičky s produkty balit do celofánu nebo hledají zcela nové obalové techniky. 

Arnaud Meyselle, ředitel kosmetiky Ren Clean Skincare, prohlásil, že značka má v plánu do roku 2021 vytvořit
zcela recyklovatelné plastové obaly a hodlá se stát lídrem v kosmetickém průmyslu s nulovým odpadem, tedy že vše bude recyklovatelné a rozložitelné. Vize je to velmi ambiciózní a že to Ren Clean Skincare myslí vážně, dokazuje třeba i sympatický fakt, že se značka dala dohromady s organizací Surfrider Foundation pomáhající udržovat americké pláže čisté. A teď trocha čísel: během devadesátiminutového úklidu pláže v Los Angeles, které se zúčastnil i sám zakladatel značky, se nasbíralo úctyhodných osmdesát pět kilogramů plastu! A to na místě, které bývá obecně vnímáno jako „čisté“.

Kosmetických značek snažících se o zodpovědnější přístup je samozřejmě mnohem víc, třeba v Česku oblíbená Weleda patřila vůbec k prvním firmám, které se začaly starat o to, jaký dopad má kosmetický průmysl na životní prostředí. I takové jako Aveda, Nuori, The Body Shop, L’Occitane, Burt’s Bees, Kjaer Weis a Lush si zakládají na tom, že nepoužívají zdraví škodlivé ingredience, minimalizují vznik odpadu tím, že vyrábějí z recyklovatelných materiálů, a netestují své produkty na zvířatech. A pokrok jde stále dopředu. Zaměstnanci parfémářského domu Firmenich objevili syntetické rozložitelné molekuly neznečišťující vody a kosmetická značka z Nového Zélandu Abel je považovaná za pionýra na poli udržitelných parfémů. I velcí giganti jako LVMH, Estée Lauder, Unilever a L’Oréal nezůstávají pozadu. Nedávno zveřejnili svůj plán pro snižování odpadu, na zachování biologické rozmanitosti či snižování spotřeby vody při výrobě.

Cena za snahu

Možná si při pohledu na všechny ty dokonale green eco sustainable blogerky na Instagramu, co si na předzahrádkách svých kodaňských domků pěstují vlastní zeleninu i ve skrovných severských podmínkách, případně nosí jen kousky od spřátelených návrhářů nebo z vintage obchodů, připadáte taky trochu provinile. Protože si občas ve výprodeji koupíte tričko vyrobené v Asii a ty banány, co jste dala v supermarketu na dno košíku, k nám putovaly přes půl planety. To ale neznamená, že to musíte vzdávat, snaha o udržitelnost má určitě cenu. Nemusíte hned život obrátit vzhůru nohama. Stačí jen žít trochu vědomě a občas myslet na to, jaký má náš život dopad na planetu a generace, které tu budou žít po nás.