Pravá versus umělá kožešina. Co je horší?

Stále více návrhářů přestává používat přírodní kožešinu, e-shopy ji odmítají prodávat, a dokonce celá města se proti ní vymezují. Pravou kožešinu už neprodává Versace, Stella McCartney, Givenchy, ale například i internetový obchod ASOS. Takový krok je nyní všeobecně ve společnosti chápaný jako pozitivní, kožešinové farmy nejsou nic hezkého a chovat norky, polární lišky a další zvířata jen kvůli kožešině se považuje za neetické. Je ovšem umělá kožešina, která je v mnoha případech na první pohled od té pravé absolutně k nerozeznání, skutečně tak ušlechtilým krokem? Není ve výsledku pro životní prostředí ještě mnohem větší zátěží, než ta pravá?

V první řadě je důležité se zamyslet nad tím, z čeho je vlastně umělá kožešina vyrobená. Obvykle se používají syntetické polymerní látky, jako je akryl, modakryl a polyester, přičemž všechny tyto látky jsou nějakou formou plastů. Vznikají chemickou derivací z uhlí, vzduchu, vody, ropy a vápence. V surové podobě vypadají tyto látky buď jako prášek, nebo jako tabletky. Ty se pak roztaví a nabalují se na sebe jako cukrová vata. Látky připomínající bavlnu se pak tkají a zastřihují se do požadované délky. 

Jak už dnes víme, plasty nejsou pro životní prostředí nic dobrého. Nachází se v tělech asi šedesáti procent mořských ptáků a sta procent různých druhů mořských želv, které si myslí, že se jedná o potravu. Navíc, plasty se ve většině případů nerozloží. Vydrží stovky let bez jakéhokoliv porušení, a to dokonce i tehdy, když jsou označené jako "biodegradable", tedy rozložitelné.

Z tohoto hlediska je tedy lepší stále používat pravou kožešinu. Je to přírodní produkt, který se na rozdíl od toho plastového rozloží. Pravá kožešina je dle této úvahy tedy udržitelnější. Stoupenci používání umělé kožešiny tvrdí, že pokud se vyrábí z recyklovaných plastů, nemůže životnímu prostředí nijak vadit. Recyklovaný plast je ale přeci stále plast. Na druhou stranu i pravá kožešina se chemicky barví a různě upravuje.

Oba typy kožešiny - pravá i umělá - mají však tu vlastnost, že pelichají. V případě umělé kožešiny to znamená další nerozložitelné částečky plastů v oceánech, tím pádem i ve zvířatech. Koupí umělé kožešiny tedy možná zachráníte norky a polární lišky, můžete však ublížit rybám, želvám a dalším mořským tvorům.

Máme tu samozřejmě ale i etické hledisko. Aby mohl být vyrobený kabát z pravé kožešiny, zvíře musí být zabito. A když se podíváte pod povrch argumentu, že pravá kožešina je udržitelnější, protože je přírodní, zjistíte, že to není tak docela pravda. Kůže je přírodou vytvořená tak, aby se rozkládala. To znamená, že když zvíře samo od sebe zemře, kůže a chlupy se rozloží zpět do půdy. Aby kůže a kožešina ztratila tuto vlastnost, musí proběhnout dlouhá řada různých chemických procesů, což je právě to, co se děje, pokud se vyrábí kožešinový kabát, čepice nebo cokoliv jiného.

Odborníci, kteří se touto problematikou zabývají, nás však nenabádají, abychom se rozhodovali, jestli je lepší či horší pravá nebo umělá kožešina. Chtějí, abychom se zamysleli nad řešeními do budoucnosti.

Existuje totiž několik různých společností, které už se začaly zabývat udržitelnějšími způsoby, jak umělou kožešinu a i kůži vyrobit. Například Piñatex nebo Modern Meadow používají k výrobě umělé kůže přírodní materiály. Organizace Parley for the Oceans zase vyrábí běžecké boty z plastů vylovených z oceánů.

Vše záleží jenom na tom, jak dlouho bude trvat, než si lidé uvědomí, že pravá ani umělá kožešina nejsou pro životní prostředí ničím dobrým. Ovšem dokud budeme pravou i umělou kožešinu nakupovat, tak dlouho ji budu firmy vyrábět. Kde je poptávka, je i nabídka, musíme proto začít sami u sebe a hledat přijatelná řešení. Debata pravá versus umělá kožešina se nevyřeší přes noc stejně jako problematika jednorázových plastů nebo pracovní podmínky při výrobě fast fashion. Jisté ale je, že plasty jsou pro naši planetu škodlivé, pokud nejsou správně zrecyklované. Hodí se proto použít citát Vivienne Westwood: "Nakupujte méně, vybírejte dobře a chovejte se tak, aby vám věci vydržely."