Uplynul víc než rok a koronavirus je tu bohužel stále s námi. Zatímco vloni na jaře jsme sháněli roušky, teď všichni řešíme očkování. Snad každý chce život jako před pandemií, ale zdaleka ne každý je rozhodnutý nechat se očkovat.
„Nenechám do sebe píchat něco, co není pořádně vyzkoušené.“
„Některé vakcíny mohou u dětí způsobit autismus.“
„Odmítám, aby bylo očkování proti viru povinné, nikdo mě nemůže nutit.“
Podobná prohlášení si přečtete na sociálních sítích, v diskusích pod články nebo je můžete zaslechnout, když už se dostanete mezi lidi. Mnohé obavy jsou pochopitelné – něco podobného jsme ještě nezažili, a navíc nás stát o očkování neinformuje zrovna srozumitelně.
Když k tomu připočteme zmatky provázející spuštění vakcinace, je skoro s podivem, kolik lidí očkování pořád ještě věří a hodlá se na ně spolehnout. Jenže právě počet očkovaných je v boji s covidem klíčový. Protože pokud bude očkováno dostatek lidí, aby se nemoc přestala šířit, virus snad konečně vymizí. Čemuž zároveň může napomoci teplé počasí, jak jsme se mohli přesvědčit už loni, kdy v létě zásadně ubylo nemocných. Jakmile však přišel podzim, covid se znovu vrátil s plnou silou. Takže jen na oteplení se spolehnout nedá.
„Právě teď je čas říci, že vakcinace je lepší než sedět měsíce zavření doma. Teď je čas říci, že účinnost i bezpečnost vakcíny bude velmi pečlivě sledována,“ napsali ve svém společném prohlášení přední čeští lékaři zabývající se infekcemi. Mimochodem, očkování není povinné a nikdo vás do něj nebude nutit. Rozhodnutí je na vás. Je fér přiznat, že tahle vakcína není dokonalá, ale nic nenasvědčuje tomu, že je natolik k ničemu, nebo dokonce nebezpečná, jak tvrdí její odpůrci. Ti jsou vlastně dvojího druhu: část z nich odmítá v podstatě všechno očkování, protože člověk se podle nich s nemocemi nejlépe vyrovná sám, druzí šíří vyložené nepravdy. A že jich kolem očkování není málo.
MÝTUS: Očkování způsobuje autismus. Vědecky vyvrácená lež má dodnes mnoho příznivců.
Ve světě, z něhož díky vakcinaci zmizely nebo skoro zmizely nemoci, na které se ještě před sto lety běžně umíralo, jako je třeba záškrt, černý kašel a pravé neštovice, je snadné začít pochybovat o smyslu očkování. V případě očkování proti koronaviru je to lákavé i proto, že většině lidí přece tahle nemoc „nic nedělá“. Jenže některým uškodit může, mnozí na covid zemřeli. Vědci také znepokojeně sledují dlouhodobé následky u těch, kteří ho přestáli.
Pojďme se podívat na mýty spojené s očkováním jako takovým. Mnohé se týkají i vakcinace, o kterou aktuálně běží nejvíce.
Očkování způsobuje autismus
Některé námitky proti očkování s námi žijí už desítky let, asi nejslavnější je ta, že očkování může způsobovat autismus. Tohle obvinění se týkalo sice jen jedné vakcíny (MMR proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám), ale špína ulpěla na všech očkováních, ve stylu není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu.
Přitom šlo od začátku o jeden velký podvod, za nímž stál britský lékař Andrew Wakefield a jeho studie z roku 1998. V ní vědomě lživě a za pomoci zfalšovaných dat dospěl k tomu, že existuje spojení mezi očkováním a autismem. Vyvrátit podobné obvinění přitom nebylo snadné – zatímco Wakefield měl ve své studii pouhých dvanáct dětí, ověřovací studie jich zkoumaly čtrnáct milionů. Definitivně se proto vyvrácení dočkala až v roce 2010.
Je snadné uvěřit tomu, že očkování může ovlivnit chování dětí, protože injekce dostávají v době, kdy často procházejí různými vývojovými zlomy, včetně obávaného autismu. Ten je však nad vší pochybnost vrozený.
Vakcína není bezpečná, protože byla vyvinutá příliš rychle
Navzdory rychlosti má očkování za sebou všechny tři fáze klinických studií. Navíc nešlo o úplnou novinku, protože se jen plynule navázalo na tři desetiletí trvající vývoj tohoto typu vakcín. Očkování bylo vlastně k mání skoro hned, jakmile se před více než rokem virus začal šířit, zbytek času trvalo klinické ověřování.
Vakcína může mít vedlejší účinky
Ano, je to tak, u vakcín je to běžné. Může se objevit bolest hlavy, svalů, horečka nebo zimnice. Ale schválně, už jste si někdy přečetli příbalový leták k ibalginu? Jistě, vzácně se může objevit alergická reakce na očkování, proto se po jeho aplikaci ještě půl hodiny čeká, než člověk může vyrazit domů. Ke konci ledna, kdy byly v Česku očkovány desítky tisíc lidí, se neobjevila žádná vážná reakce. Pouze u několika desítek lidí nastaly ty lehké.
Pokud se nechá očkovat hodně lidí, stačí to k tomu, aby se koronavirus přestal šířit.
Po očkování mohu onemocnět
To se stát nemůže, protože neobsahuje virus, který by nemoc mohl způsobit. Princip fungování vakcíny je – zjednodušeně řečeno – následující: přiměje buňky vašeho těla, aby vyrábělo látky, podobné těm, jaké obsahuje virus. Na což imunitní systém zareaguje tvorbou potřebných protilátek. Vakcíny nemohou způsobit, že by měl člověk pozitivní test na covid.
Vakcína stejně nechrání stoprocentně
To je pravda a platí to v podstatě o všech vakcínách. Jak občas říkají lékaři, v medicíně není nic stoprocentní. U téhle injekce (aplikuje se do paže a podle těch, kteří už měli to štěstí, moc nebolí) se udává účinnost kolem 90 procent. Pokud se nechá očkovat hodně lidí, stačí to k tomu, aby se koronavirus přestal šířit. Proto má smysl i u lidí, kteří by nejspíše nákazu přestáli bez potíží. I když příklady některých pacientů ukazují, že předem není nikdo prorokem.
Také očkovaní lidé mohou šířit nemoc
To je v tomto případě bohužel pravda. Sami po setkání s virem sice neonemocní, ale virus se skutečně může namnožit na jejich sliznicích a mohou někoho nakazit. Nicméně očkovaný člověk nepředává dál velkou virovou nálož. I tak má smysl i po očkování dodržovat jistou opatrnost v chování. A opět, je klíčové, aby se očkovalo co nejvíce lidí – pak se oni ani ostatní očkovaní nenakazí.
Očkování nechrání napořád
Toto tvrzení platí u většiny očkování. Příkladem budiž třeba vakcína proti černému kašli, která má účinnost zhruba 85 procent a nechrání celoživotně. Proto není na závadu si v dospělosti nechat zjistit protilátky, případně se nechat přeočkovat. Ostatně, i tetanovka se musí dávat opakovaně, a snad nikoho nenapadne zpochybňovat její účinnost a smysl.
Je lepší nemoc prodělat než se nechat očkovat
Toto tvrzení je ještě předmětem výzkumu, ale zatím vše nasvědčuje tomu, že je lepší se nechat očkovat, protože takto získaná imunita je účinnější. I přesto, že ani ona není dlouhodobá. U přirozené obranyschopnosti získané proděláním nemoci jsou si lékaři zatím jistí plus minus třemi měsíci, u očkování by to mohlo být až půl roku. Možná déle, ale to se ještě uvidí.
Vakcína změní moji DNA
Tato obava zřejmě vznikla na základě toho, že vakcíny (například ty od společností Pfizer a Moderna) obsahují takzvaný RNA vzkaz (messenger RNA, odtud označení typu vakcíny jako mRNA), který říká buňkám, jaký typ bílkoviny mají vyrobit, aby nakoply imunitní systém a naučily ho tak bojovat s případnou budoucí infekcí. Tenhle messenger se nicméně nikdy nedostane do jádra buňky, tedy k DNA, a tělo se ho navíc záhy samo zbaví.
V injekcích jsou potracené plody
Velmi citlivé téma. Pro spoustu lidí může být překvapením, že se vakcíny běžně vyvíjejí na buňkách z potracených embryí, ale není to tak, že by laboratoře potřebovaly pořád nové a nové. Pracuje se s buňkami z několika málo dobrovolných legálních interrupcí, k nimž došlo v době před několika desetiletími. Pro mnohé z nás to pochopitelně není úplně hezká představa, ale vakcíny i s tímto vědomím doporučuje například papež František, který jinak rozhodně není příznivcem interrupcí.
